#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#define DEFAULT_SIZE 512
// Klidně je možné zvolit i 1, ale lepší je začít nějakou větší konstantou :)

// Komparační funkce pro knihovní qsort
int compare (const void * a, const void * b) {
	return(*(int*)a - *(int*)b);
}

int main() {
	int size = DEFAULT_SIZE;
	int N = 0;
	int *exponents = malloc(sizeof(int) * size);
	for(int i = 0; i < size; i++) exponents[i] = 0;

	// Načtení vstupu do dynamicky se zvětšujícího pole: Pokaždé, když nám
	// dojde místo v poli, tak se pokusíme pole realokovat na dvojnásobně
	// velké
	int k;
	while(scanf("%d", &k) == 1) {
		if (N == size) {
			// Musíme zvětšit pole na dvojnásobek
			exponents = realloc(exponents, sizeof(int) * size * 2);
			if (exponents == NULL) {
				fprintf(stderr, "Problem durring allocating array for %d integers!\n", size * 2);
				exit(1);
			}
			for(int i = size; i < size * 2; i++) exponents[i] = 0;
			size *= 2;
		}
		exponents[N] = k;
		N++;
	}

	// Seřadíme prvky v poli pomocí quicksortu (pro krátkost použijeme knihovní funkci)
	qsort (exponents, N, sizeof(int), compare);

	// Postupně projdeme pole od nejmenších exponentů (od začátku). Budeme
	// si průběžně držet počet stejných exponentů, přepočítávat ho,
	// a započítávat počet nul, které cestou mineme.
	int keys = 0;
	int current = 0;
	int current_ammount = 0;
	for (int i = 0; i < N; i++) {
		while (exponents[i] != current) {
			// Postupně odkrokujeme po exponentech až k tomu dalšímu, který potkáme
			if(current_ammount % 2 == 0) keys++;
			current_ammount = current_ammount / 2;
			current += 1;
			// Abychom nemuseli krokovat, když už nic nemáme, dovolíme si i přeskok
			if (current_ammount == 0) {
				keys += exponents[i] - current;
				current = exponents[i];
			}
		}
		current_ammount++;
	}

	printf("%d\n", keys);

	return 0;
}