Třetí série dvacátého devátého ročníku KSP


Zadání úloh

Naše hrdiny jsme v první sérii opustili potom, co pomohli zachránit jedno severské město před útokem draka a hordy goblinů. Tajemná síla ze severu se však nenechala odradit, a tak se za nimi vrátíme k branám města Leyfast a budeme jejich osudy sledovat dál.

„Sire Warine!“ přivítal celou skupinu starosta Leyfastu. „Děkuji za přivítání, dovolte mi představit zbytek mé skupinky – člena Alvarezova řádu rytíře Liana, mocnou kouzelnici Rheu a jednoho z nejschopnějších lučištníků, co znám, Gorfa.“

„Město vám všem děkuje za vaše služby… ale povězte, co máme dělat teď?“

Následující půlhodinu Warin se starostou probírali, jak by mohli posílit vojenskou posádku Leyfastu a současně tady na severu zřídit alespoň nějakou bojovou sílu. Silných mužů bylo v okolních usedlostech hodně, ale naverbovat je všechny nemohli, nebylo by pak lovců, kovářů a jiných nezbytných profesí. Ještě, že v Leyfastu měli vedené velmi přesné záznamy o okolních obyvatelích.


Praktická opendata úloha29-3-1 Verbování (8 bodů)


Město Leyfast potřebuje co nejvíce posílit svoji armádu, ale současně nemůže sebrat každého bojeschopného muže z okolí. Starosta města vyslal skupinu verbířů, která má za úkol obejít okolní usedlosti a vrátit se s co nejvíce bojeschopnou skupinou mužů.

Verbíři budou procházet domy v předem daném pořadí a díky pečlivým záznamům vědí, kdo v jakém domě bydlí. Dokonce pro každý dům vědí, jak silný muž v něm bydlí a jaké mají doma zbraně.

Pro i-tý dům se mohou verbíři rozhodnout, jestli jeho obyvatele nechají být (což bojeschopnost armády nijak neovlivní), jestli z něj naverbují nového brance (což přispěje bojeschopnosti armády číslem Vi), nebo jestli si pro vyzbrojení nějakého brance vezmou od obyvatel zbroj a zbraně (což přispěje bojeschopnosti armády číslem Zi).

Zbroj a zbraně si verbíři můžou vzít pouze tehdy, pokud z minulého domu naverbovali nějakého brance (obyvatelé jsou ochotni dát své věci jen nejbližším sousedům). Verbíři také nikdy neudělají to, že by z jednoho domu současně odvedli brance a odnesli zbraně. Kromě toho také verbíři nikdy neodvedou brance z dvou domů těsně po sobě.

Pokud si tedy budeme v posloupnosti značit jako V verbování, jako Z sebrání zbraní a jako - žádnou akci, tak:

Verbíři by při dodržení pravidel uvedených výše chtěli zvýšit bojeschopnost armády, co nejvíce to půjde.

Formát vstupu: Na prvním řádku vstupu dostanete číslo N udávající počet domů, které plánují verbíři obejít. Na druhém řádku se bude nacházet N čísel V1 až VN oddělených mezerou udávajících „zisky bojeschopnosti“ při provedení verbování v jednotlivých domech, na třetím řádku pak obdobně naleznete čísla Z1 až ZN udávajících to samé, ale pro braní zbraní z jednotlivých domů. Všechna Vi i Zi budou nezáporná celá čísla.

Formát výstupu: Na první řádek výstupu vypište maximální zisk bojeschopnosti, který je možný dosáhnout, a na druhý řádek pak vypište N znaků V, Z nebo - (neoddělujte je mezerami) udávajících plán verbování pro jednotlivé domy. Pokud je více možností, jak dosáhnout stejného zisku, můžete si vybrat libovolnou z nich.

Ukázkový vstup:
10
5 2 1 3 4 6 3 1 6 7
2 1 3 2 3 5 1 1 2 1
Ukázkový výstup:
29
VZ-VZVZVZV

Dalším způsobem, jak dosáhnout stejného zisku bojeschopnosti, pak jsou VZVZVZVZ-VVZVZVZVZVZ, jiné způsoby nejsou.

Toto je praktická open-data úloha. V odevzdávátku si necháte vygenerovat vstupy a odevzdáte příslušné výstupy. Záleží jen na vás, jak výstupy vyrobíte.

Řešení

Když se postarali o to, že v okolí Leyfastu vznikne účinná bojová síla, nabrali dobrodruzi zásoby jídla a podle rad místních stopařů vyrazili směrem do horského průsmyku. Jejich cílem bylo najít draka a dozvědět se co možná nejvíc o tajemné síle, která za tím vším stojí.

V horském průsmyku sice sídlila horda goblinů a podle všeho se tu objevovali i trollové, ale stopaři jim prozradili, že průsmyk podchází starý trpasličí důl. Existovala sice i bezpečnější cesta okolo hor na druhou stranu, kde by gobliny asi nepotkali, ale ta by jim zabrala přes dva týdny. Rozhodli se tedy vydat se do trpasličího dolu.

Přesně podle rad stopařů nalezli zpola zasypaný vchod a vnikli dovnitř. Ušli ve světle mihotavé hvězdy vznášející se Rhee nad rukou pořádný kus cesty, až dospěli k důlnímu výtahu. Důl byl opuštěný sotva padesát let, což je pro trpasličí techniku krátký čas. Výtah skoro fungoval, jen ho bylo potřeba vyvážit.


Teoretická úloha29-3-2 Trpasličí závaží (10 bodů)


Dobrodruzi stojící před starým trpasličím důlním výtahem by potřebovali tento výtah vyvážit. K tomu by potřebovali umět rychle porovnávat váhu zátěže.

Závaží, kterými se vyvažuje trpasličí důlní výtah, mají váhy 1, 2, 4, 8, … , 2N a každé z nich jde umístit jako zátěž nebo jako protizátěž. Pokud si umístění závaží budeme značit 1 pro zátěž a -1 pro protizátěž a budeme zapisovat všechna závaží od největšího až k závaží o váze 1, bude zápis -1,0,0,1,-1,0 znamenat celkovou zátěž (-1)·32 + 0·16 + 0·8 + 1·4 + (-1)·2 + 0·1 = -30.

Můžeme si všimnout, že stejné zátěže lze dosáhnout i jiným poskládáním závaží, například -1,0,0,0,1,0. Porovnávání zátěží proto asi nebude úplně jednoduchý úkol. Vymyslete postup, jak v co nejkratším čase pro dva předpisy umístění závaží (zadané na vstupu jako takováto čísla v podivné dvojkové soustavě) určit, který z nich značí větší zátěž.

Předpokládejte, že celková zátěž bude tak velká, že se nevejde do běžné celočíselné proměnné a není tak možné oba předpisy převést a pak porovnat – je potřeba je porovnávat bez převodu (ale upravovat si zápis z -1, 0 a 1 lze).

Řešení

Zkusili několik sad závaží a po vyvážení se výtah konečně rozjel. Trpasličí ozubená kola se sice párkrát zadrhla, ale poté, co se z nich obrousila rez, už je výtah lehce dovezl několik set metrů do hloubky.

Cesta skrz zbytek dolu byla dlouhá a museli se párkrát vracet, ale nakonec, potom co cestou i přespali, zahlédli na konci jedné úzké chodbičky denní světlo. Dostali se na malou římsu, kde úzký vchod do štoly zakrýval okolní porost. Pod nimi se jim naskytl pohled na velké, narychlo zbudované ležení skřetí tlupy.

Nebylo to příliš mnoho skřetů, ale zároveň jich ani nebylo málo. A vypadalo to, že je v jejich táboře docela ruch.

„Poznáš, jaký je to klan?“ zeptala se Rhea Warina. Ten se dlouze zadíval a pak odpověděl: „Těžko říct, budou někde zdaleka a na tuhle dálku nevidím pořádně jejich klanové barvy. Spíše se dá soudit podle toho, jak vypadá jejich tábor. Liane…“, zavolal si pak mladého rytíře.

„Vidíš ty jejich věže? Pokud jsou to skřeti z Kolibu, tak budou pravidelné, ti jsou prý posedlí symetrií.“

Ilustrace: Pravidelností posedlí hroši

Teoretická úloha29-3-3 Skřetí věže (11 bodů)


Průzkumníci se dostali nad skřetí ležení a zvláště je zaujaly jejich hlídkové věže. Vypadaly nezvykle symetricky, ale chtěli by ověřit, že jsou skutečně symetrické.

Věže by měly být symetrické podle nějaké osy a průzkumníci by tuto osu chtěli nalézt. Pro zadané souřadnice věží nalezněte osu, podle které jsou věže symetrické (případně rozhodněte, že žádná osa symetrie neexistuje).

Pozor na to, že bod může být symetrický i sám k sobě, pokud bude ležet přímo na ose symetrie. Například pro první příklad symetrii nalezneme, i když má lichý počet bodů:

První příklad Symetrie prvního příkladu
Pro druhý příklad už ale symetrie neexistuje:
Nesymetrický druhý příklad

Řešení

„Tak jsou to skřeti z Kolibu, zajímavé…“ zamyslel se Warin. Co tady jen dělají, pomyslel si. Od Kolibu to byla cesta na mnoho týdnů a někdo nebo něco je sem muselo povolat. Otázkou je, kdo nebo co to bylo.

„Dračí sluj!“ hlesl náhle Gorf polohlasem, když svým bystrým zrakem zahlédl na samé hranici dohledu, daleko za skřetím ležením, velkou opálenou díru do skály.

Teď už bylo jasné, kam se vydají dál. Pokud mají přijít na to, co se zde děje, je dračí sluj rozhodně zajímavým místem, kde zahájit průzkum. Pokud nějaká síla zvládla povolat sem na sever skřety a probudit i draka, tak tam po ní snad naleznou nějaké stopy.

Problém byl, že mezi nimi a skalní slují se nacházelo jednak skřetí ležení a za ním pak ještě bažina. Skrz bažinu sice vedly nějaké světlé proužky, asi cesty vyskládané z dřevěných hatí, ale na dálku to šlo jen těžko poznat. Každopádně skřeti byli první překážkou.

Přes ty skřety se ve dne dostat nezvládnou, tak se utábořili a připravili se na to, že v noci zkusí proklouznout. Blýskavá brnění zakryla černá látka a ujistili se také, že mají všechnu výzbroj pořádně připevněnou a že jim nebude nic cinkat. Pak vyrazili s cílem proklouznout okolo skřetích hlídek posazených u strážních ohňů.


Teoretická úloha29-3-4 Mezi hlídkami (11 bodů)


Skupina bojovníků potřebuje v noci proklouznout okolo skřetích hlídek. Hlídky jsou nehybné, sedí okolo strážních ohňů a nevšimnou si osamoceného bojovníka, pokud neprojde přímo okolo nich. Skupina se tedy chce rozdělit a každý z nich se pokusí projít osamoceně, aby byl tišší.

Pláň, na které jsou posazeny hlídky, si můžeme představit jako velikou čtvercovou síť (o velikosti N×M) a hlídky jsou posazené na některých políčcích. Hlídek je řádově méně, než je počet políček pláně, a jejich pozice se mezi průchody jednotlivých bojovníků nemění.

Vymyslete datovou strukturu, kterou si v nějakém rozumném čase předpočítáte a pak pomocí ní zvládnete rychle plánovat nejkratší bezpečné cesty (vzdálené alespoň jedno políčko od jakékoliv hlídky) pro jednotlivé bojovníky.

Každý bojovník se bude chtít dostat mezi nějakou zadanou dvojicí bodů a pro plánování je potřeba umět v čase O(1) zjistit, jaká je nejkratší vzdálenost mezi touto dvojicí bodů (ale již není potřeba vypsat trasu této cesty, jde jen o délku). Vymyslete datovou strukturu, která toto umí zajistit a která zároveň předvýpočtem stráví co nejméně času. Všechny časové složitosti vyjadřujte nejen vzhledem k velikosti pláně, ale i k počtu hlídek K. A pamatujte, že hlídek je výrazně méně, než je velikost pláně.

Na obrázku můžete vidět ukázku nejkratší cesty mezi dvěma vyznačenými body, správná odpověď by tak v tomto případě byla 21:

Ukázka možné cesty

Řešení

Na opačné straně skřetího ležení se opět všichni čtyři shromáždili a vyrazili dál. Překonání bažiny po hatích už bylo celkem snadné, i když na jednom místě narazili na podivný obrazec, kde byly položené dlouhé dřevěné tyče pomalované podivnou světélkující barvou a seskládané do jakéhosi obrazce. Nevěnovali jim ale příliš pozornosti a pokračovali k dračí sluji.

Po pár minutách k ní dorazili. Všude byl klid a tak vešli opatrně dovnitř.

Vevnitř to páchlo spáleninou a ještě něčím těžko popsatelným. Ušli jen pár metrů a už zaslechli jakési přehrabování. Rytíři vytáhli své meče, Gorf natáhl luk a pomalu pokračovali.

Došli až na okraj veliké členité jeskyně. Hned na straně byl výklenek, ve kterém byly naskládané nějaké věci. Vypadaly oproti zbytku jeskyně podivně srovnaně a jako by je používal nějaký člověk. Všemu kralovala vykládaná mithrilová truhlice s podivným zámkem.

V tu chvíli si jich všiml drak. Mocně zařval a vyrazil k nim. Když už jsou tady, musí získat to, co je v té truhlici! „Braňte se! Gorfe, odemkni to!“ vykřikl Warin a kryjící se za štítem se vrhl drakovi vstříc.

Gorf doběhl k truhlici a již si chystal paklíče, když tu mu došlo, že tady jeho paklíče budou k ničemu…


Teoretická úloha29-3-5 Dračí zámek (9 bodů)


Kuchařková úlohaGorf potřebuje otevřít truhlu zamknutou podivným zámkem. Na truhle je čtvercová mřížka veliká N×N políček pro N=2k, ve které je právě jedno políčko plné. Vedle truhly se pak válí mnoho dílků ve tvaru L, které přesně pasují do mřížky na truhle.

Je potřeba dílky poskládat do mřížky na truhle tak, aby byla všechna políčka vyplněná, ale současně, aby se žádné dva dílky nepřekrývaly. Vymyslete postup, který toho (v nějakém rozumném čase) dosáhne.

Ukázku jednoho poskládání, které nezačalo správně, můžete vidět níže (černě je vyznačeno zaplněné políčko):

Ukázka jednoho nefungujícího poskládání dílků

Řešení

„Mám to!“ zakřičel vítězoslavně Gorf, otevřel truhlu a popadl z ní kupu nějakých podivných svitků a něco jako deník. Nacpal to vše do pytle a ohlédl se na ostatní.

Oba rytíři i kouzelnice si hráli s drakem na kočku a tři myši – velký drak měl v jeskyni problém s otáčením a odvážné trojici se vždy povedlo na poslední chvíli uskočit, než na místo, kde před chvílí stáli, dopadl těžký dračí ocas. Drakovi ale docházela trpělivost a začínal plivat krátké záblesky ohně, jeden se právě Lianovi rozprskl o štít a na chvíli ho celého zalil do ohnivé koule. Byl nejvyšší čas zmizet.

Gorf střelil přesně mířeným šípem drakovi do oka a tím získal ostatním čas. Vyběhli nazpět do chodby, dostali se z jeskyně ven a skrčili se kousek od vchodu za velkým kamenem. Drak je zatím nepronásledoval a tak si všichni oddechli. Lian ze sebe setřepal spálené zbytky svého pláště. Ještě, že jejich brnění bylo částečně protkáno i mithrilem a zásah od draka neprošel skrz.

Rhea mezitím studovala ukradené zápisky. „Tak takhle mu tedy přikazují, pomocí těch hatí v bažině. Proto tam byly ty světélkující klacky! Drak se na ně dívá ze vzduchu a vidí v nich obrazce!“

Z nitra jeskyně se ozvala zařvání, rychle jim docházel čas. „A dokážeš mu říci, aby odletěl pryč?“ zeptal se Gorf.

„Snad…tady! Tady je náčrt něčeho říkajícího mu, aby usnul. Běžte s Lianem do bažiny, já s Gorfem vylezeme na nějaké vyvýšené místo, ať to pořádně vidíme.“

Jak řekla, tak se také stalo. Dva silní rytíři odklusali po hatích směrem ke světélkujícím tyčím, Rhea s Gorfem si našli místo, odkud na obrazec viděli, a začali je navigovat.


Teoretická úloha29-3-6 Obrazec pro draka (13 bodů)


Drak je ovládán s pomocí obrazce na zemi vyskládaného v konvexním mnohoúhelníku. Mezi vrcholy tohoto mnohoúhelníku jsou položené dlouhé světélkující tyče a to tak, že se nekříží a celý obsah mnohoúhelníku je jimi rozdělen na trojúhelníky (informatici by řekli, že je triangulován).

Nyní je v obrazci vyskládán jeden příkaz pro draka, ale my bychom ho chtěli změnit na jiný. V jednu chvíli můžeme pohybovat pouze s jednou tyčí a navíc ji můžeme přemístit zase jen tak, aby se s žádnou jinou tyčí nekřížila. Což znamená, že můžeme jen zvednout tyč, čímž nějaké dva trojúhelníky spojíme v jeden čtyřúhelník, a vzniklý čtyřúhelník můžeme zvednutou tyčí zase rozdělit na dva jiné trojúhelníky – budeme této operaci říkat překlopení.

Ze zadaného výchozího stavu chceme nějakou posloupností těchto překlopení změnit obrazec na jiný. Vstupem tedy bude dvojice triangulací konvexního N-úhelníku a vaším cílem je najít nějakou posloupnost překlopení převádějící jednu triangulaci na druhou. Pro obě triangulace je jasně dáno, který vrchol se má převést na který.

Nalezená posloupnost překlopení nemusí být nejkratší možná, stačí nalézt jakoukoliv fungující. Odhadněte ještě, kolik jich při vašem postupu maximálně může být.

Posloupnost několika překlopení může vypadat třeba jako níže (čárkovaně je vždy vyznačena tyč, se kterou chceme v dalším kroku pohybovat). Bystrý čtenář si jistě všimne, že toho samého lze dosáhnout o jeden krok kratším postupem, ale nám stačí jakákoliv posloupnost překlopení.

Posloupnost překlopení triangulace

Řešení

Když táhli poslední ze světélkujících tyčí, tak drak vylétl z hory ven. Na poslední chvíli, oddechli si oba rytíři. Drak naštvaně kroužil okolo hory a plival oheň na všechny strany. V měsíčním světle bylo vidět zbytky zapíchaných šípů v křídlech, které si odnesl od obránců Leyfastu, ale jeho letu to asi nijak nebránilo.

Pak si drak všiml obrazce na zemi a rázem jako by ho ovládlo něco jiného. V tu chvíli přestal plivat plameny, ještě párkrát oblétl horu a pak opatrně přistál před svou slují a pomalu vkráčel dovnitř.

„To je neuvěřitelné, jak někdo může takhle kontrolovat draka, to jsem ještě neviděla.“ pronesla Rhea, když se zase sešli. Měla v ruce zbytek poznámek, které sebrala ve sluji, poznámek, které by je mohly nakonec dovést až ke strůjci tohoto všeho. Ještě je asi všechny čeká dlouhá cesta… ale o tom zase někdy jindy.

Další příběh ze severu vyprávěl

Jirka Setnička


Seriálová úloha29-3-7 Stromoví předci (15 bodů)


Náš seriál o stromech pokračuje dalším dílem, tentokrát o hledání (pra)předků vrcholů a užitečné technice zdvojování. Z předchozích dílů se nám bude hodit prohlédávání do hloubky s DFS očíslováním a také intervalové stromy. Pokud si už nepamatujete, jak fungují, zalistujte minulými sériemi.

Společní předci (LCA)

Jako červená nit se naším dnešním vyprávěním povine následující problém: Dostaneme nějaký zakořeněný strom a dva jeho vrcholy xy. Chceme najít jejich nejbližšího společného předka, tedy nejhlubší vrchol, který je jak předkem x, tak předkem y. Značit ho budeme lca(x,y) podle anglického lowest common ancestor.

Nejbližší společný předek

Elementární řešení by mohlo vypadat třeba tak, že se nejprve vydáme z x do kořene a označíme všechny vrcholy, přes které jsme prošli. Pak se do kořene vydáme pro změnu z y a první označený vrchol, na nějž narazíme, prohlásíme za společného předka.

To je snadný algoritmus, ale v nejhorším případě spotřebuje O(n) času, kde n jako obvykle značí počet vrcholů stromu. Je to hodně, nebo málo? Pokud by nám stačilo najít společného předka pro jednu dvojici vrcholů, je to málo. Často ale potřebujeme hledat společné předky pro více dvojic a tam už by nás algoritmus byl příliš pomalý. Za chvíli se to naučíme dělat efektivněji. Ovšem teď je čas na první úkol.

Úkol 1 [1b]

Upravte algoritmus pro hledání společného předka značkováním tak, aby doběhl v čase O(dx + dy), kde dx je počet hran mezi vrcholem x a společným předkem a podobně dy. Můžete předpokládat, že strom už máte načtený v paměti.

(Pra)kpředci a skočky

Na chvíli odbočme k jinému, příbuznému problému. Máme zakořeněný strom, jehož každý vrchol v si pamatuje svého otce P(v). Pokud je v kořen, položíme P(v)=∅. Dědeček vrcholu v je pak přirozeně P(P(v)), pradědeček P(P(P(v))) atd. Obecně můžeme definovat k-tého předka Pra(v,k) jako k-tý vrchol na cestě od v do kořene. Tedy Pra(v,0) je v sám, Pra(v,1) jeho otec, Pra(v,2) dědeček a obecně Pra(v,k+1) = P(Pra(v,k)). Bude se nám též hodit, že platí Pra(v,i+j) = Pra(Pra(v,i),j).

Počítat k-tého prapředka podle definice trvá O(k). Ukážeme zajímavý předvýpočet, s nímž to půjde rychleji.

Jistě si můžeme předpočítat všechna Pra(v,k), ale uznejte, že by to trvalo neúnosně dlouho, totiž O(n2). Raději si výsledky zapamatujeme jen pro ta k, která jsou mocninami dvojky. Pak vymyslíme, jak z nich dopočítat všechno ostatní.

Pořídíme si tabulku S definovanou předpisem S(v,i) = Pra(v,2i) pro i=0,… , log2 n. Jistě pro ni platí

S(v,0) = Pra(v,1) = P(v),
S(v,i+1) = Pra(v,2i+1) = Pra(v,2i+2i) =
= Pra(Pra(v,2i),2i) = S(S(v,i),i).

Celou tabulku tedy můžeme snadno spočítat při průchodu stromem do hloubky nebo do šířky: kdykoliv vstoupíme do nějakého vrcholu v, spočítáme S(v,i) pro všechna i. Využijeme k tomu hodnoty S v předcích vrcholu v, které už jsou tou dobou spočítané. V každém vrcholu strávíme čas O(log n), celkem tedy O(n log n).

Hodnotám v tabulce se říká jump pointery, protože nám umožňují přeskočit přes více předků najednou. Česky bychom takové zpětné hraně skákající přes několik pater mohli říkat třeba skočka.

Pro strom z předchozího obrázku by skočky vypadaly následovně:

Pojďme si teď rozmyslet, jak pomocí skoček skákat do libovolné výšky. Chceme-li zjistit Pra(v,k), zapíšeme k ve dvojkové soustavě jako 2i1 + 2i2 + … + 2it a pak vyhodnotíme S(… S(S(v, i1), i2), … ), it). Jelikož dvojkový zápis má nejvýše log2 n + 1 bitů, zvládneme celý výpočet v čase O(log n).

Naprogramovat bychom to mohli například takto:

  1. Pra(v,k):
  2. Pro i= log2 n,… ,1,0:
  3. Je-li k≥ 2i:
  4. k ←k - 2i
  5. v ←S(v,i)
  6. Vrátíme výsledek v.

Každý průchod cyklem opravdu zvládneme v čase O(1): dvojkový logaritmus si můžeme uložit při budování S, mocniny 2i snadno získáme bitovými posuny (v Céčku 1 << i).

Umíme si tedy v čase O(n log n) pořídit datovou strukturu, která dokáže na dotazy odpovídat v čase O(1). Krátce budeme říkat, že je to struktura se složitostí O(n log n) / O(1).

Úkol 2 [3b]

Mějme strom s hranami ohodnocenými celými čísly. Předpočítejte něco podobného skočkám, co bude umožňovat vypočítat minimum z ohodnocení hran na libovolné „svislé“ cestě, tedy cestě mezi určeným vrcholem a jeho zadaným (pra)předkem. Dosáhněte složitosti O(n log n) / O(log n).

Úkol 3 [2b]

Ukažte, že budeme-li se ptát na součet místo minima, lze předchozí úkol zrychlit na O(n) / O(1).

LCA skočkami

Pojďme se vrátit k hledání společných předků. Předpokládejme, že jsme si pro zadaný strom předpočítali hloubky vrcholů d(v) a všechny skočky.

Nejprve ukážeme, že stačí umět spočítat lca(x,y) v případech, kdy xy jsou stejně hluboko. Kdyby totiž byl (řekněme) vrchol x hlouběji než y, stačí x nahradit jeho předkem v hloubce d(y) a výsledek se nezmění. Jinými slovy pokud d(x) > d(y), pak

lca(x,y) = lca(Pra(x, d(y)-d(x)), y).

Stačí se tedy zabývat případy, kdy d(x) = d(y). Pojďme najít, o kolik hladin výše leží nejhlubší společný předek. Hledáme tedy nejmenší takové k, pro které je Pra(x,k) = Pra(y,k). To můžeme najít následující modifikací binárního vyhledávání.

Předpokládajme, že vzdálenost ke společnému předkovi leží v intervalu <0,h> (na počátku volíme třeba h=n). Zkusíme se podívat do vzdálenosti ℓ=h/2. Spočítáme x' = Pra(x,ℓ) a y' = Pra(y,ℓ). Je-li x'=y', pak víme, že nejhlubší společný předek leží ve vzdálenosti nejvýše . Jsou-li naopak x'y' různé, víme, že lca(x',y') je totéž jako lca(x,y). Proto můžeme xy nahradit dvojicí x'y', čímž jsme se ke společnému předkovi přiblížili na vzdálenost nejvýše h-ℓ≤ h/2.

V obou případech jsme tedy interval zmenšili dvakrát, takže po O(log n) krocích už bude nejbližší společný předek přímo otcem xy. Každý krok přitom zahrnuje dva výpočty funkce Pra, což obecně trvá logaritmicky dlouho. Celý výpočet proto potrvá O(log 2 n). Pokud ovšem budeme h volit jako mocninu dvojky, všechna  během výpočtu budou také mocniny dvojky, takže všechna potřebná Pra budou přímo skočky. Tím jsme časovou složitost snížili na O(log n).

V pseudokódu to vyjde velmi jednoduše:

  1. lca(x,y):
  2. Pokud x=y, vrátíme výsledek x.
  3. Pokud d(x) < d(y), prohodíme xy.
  4. Pokud d(x) > d(y), položíme x ←Pra(x, d(x) - d(y)).
  5. Pro i= log2 n,… ,0:
  6. x' ←S(x,i), y' ←S(y,i)
  7. Pokud x'≠ y': x←x', y←y'.
  8. Vrátíme výsledek S(x,0).

Vyzkoušejme si to na stromu z úvodního obrázku. Kdybychom hledali lca(c,a), po kroku 3 by bylo x=9 a y=a. Následně by pro všechna i>0 vyšlo S(x,i) = S(y,i), takže by se x ani y dlouho neměnily. Až v posledním průchodu s i=0 bychom přešli do x=5, y=7. Nakonec bychom provedli poslední krůček do společného předka 2.

Úkol 4 [1b]

Opět mějme strom s celočíselně ohodnocenými hranami. Chceme umět spočítat minimum či součet na cestě mezi libovolnými dvěma zadanými vrcholy.

ET-posloupnosti

Společní předci se dají počítat i jinak. Strom projdeme do hloubky a kdykoliv projdeme vrcholem, zaznamenáme si tento vrchol a jeho hloubku. Tím vznikne takzvaná ET-posloupnost vrcholů (kdepak mimozemšťané, je to podle anglického Euler Tour sequence, neb poslupnost souvisí i s eulerovskými tahy). Pro strom z obrázku by vypadala takto:

Chvíli meditujme nad vlastnostmi ET-poslupnosti. Vrchol o s synech se v ní bude nacházet právě (s+1)-krát: jednou do něj vstoupíme shora a pak znovu po návratu z každého ze synů. Libovolný jeden z těchto výskytů prohlásíme za hlavní výskyt. V příkladu jsme za hlavní volili nejlevější výskyty a vyznačili jsme je tučně.

Jak dlouhá je celá posloupnost, spočítáme také snadno: DFS projde každou hranou dvakrát a pokaždé do posloupnosti zapíše jeden vrchol. Jelikož hran je n-1, zapíše takto 2n-2 vrcholů. Nesmíme ale zapomenout na kořen stromu, do nějž jsme poprvé nepřišli po hraně, takže délku posloupnosti opravíme na 2n-1.

ET-posloupnost tedy vytvoříme v čase O(n). Samotný výpočet lca(x,y) pak bude přímočarý: najdeme hlavní výskyty vrcholů xy v ET-poslupnosti a ze všech vrcholů ležících mezi nimi vybereme ten, jehož hloubka je nejmenší. V našem příkladu tedy hledáme minimum v podtrženém úseku posloupnosti.

Proč to funguje? DFS navštíví nejdříve společného předka (říkejme mu p), pak se vydá k jednomu ze zadaných vrcholů (řekněme k x), pak se vrátí do p, projde případné další potomky p, načež sestoupí do y, aby se z něj časem vrátil opět do p. Mezi návštěvami xy je tedy aspoň jedna navštěva p a nemohli jsme navštívit žádný vrchol vyšší než p, neboť k nim se dostaneme až po definitivním opuštění p. Navíc nezáleží na tom, které výskyty jsme si zvolili jako hlavní, protože mezi každými dvěma výskyty téhož vrcholu projde DFS pouze nějaké jeho potomky.

Úkol 5 [4b]

Uvažme strom s ohodnocenými hranami a jeho ET-posloupnost, do které tentokrát zapisujeme hrany. Při průchodu hranou směrem dolů píšeme ohodnocení této hrany, při průchodu nahoru totéž s opačným znaménkem. Ukažte, jak pomocí této posloupnosti spočítat součet ohodnocení hran na cestě mezi vrcholem a jeho potomkem.

LCA a RMQ

Převedli jsme tedy problém LCA na hledání nejmenšího prvku v zadaném úseku posloupnosti. Obecněji řečeno: Známe nějakou posloupnost čísel x1,… ,xn, chceme pro ni něco předpočítat a pak rychle odpovídat na dotazy typu „které xi je nejmenší v ůseku xi,xi+1,… ,xj“. Tato úloha je známá pod názvem RMQ (Range Minimum Query) a existuje na ni přehršel různých algoritmů. Aby se nám o ni lépe vyprávělo, budeme mluvit o hledání minima, i když ve skutečnosti budeme hledat polohu minima, nejen jeho hodnotu.

Jak na RMQ? Můžeme například použít intervalové stromy z minulého dílu. V čase O(n) vytvoříme pro naši poslupnost intervalový strom, jehož vnitřní vrcholy si budou pamatovat, kde v příslušném podstromu leží minimum. Minimum z obecného úseku pak vyhodnotíme v čase O(log n). Tak získáme datovou strukturu pro LCA pracující v čase O(n) / O(log n).

Čas na dotaz můžeme ještě snížit za cenu zpomalení předvýpočtu. Předvýpočet odpovědí pro všechny možné dotazy rovnou zavrhneme, trval by O(n2). Ale nabízí se provést podobný trik jako u skoček: předpočítat minima všech úseků délky 2k, ať už začínají kdekoliv. Budeme počítat tabulku M velikosti log n, kde M(i,k) je minimum úseku xi, xi+1, … , xi+2k-1. Tuto tabulku můžeme vyplnit v čase O(n log n) tak, že minimum každého úseku spočítáme z minim jeho polovin:

  1. Pro i=1,… ,n:
  2. M(i,0) = xi
  3. Pro k=1,… , log2 n:
  4. Pro i=1,… ,n-2k+1:
  5. M(i,k) = min(M(i,k-1), M(i+2k-1,k-1))

Dobrá, máme tabulku. Nyní přijde dotaz na nějaký úsek xi,… ,xj. Zaokrouhlíme délku tohoto úseku dolů na nejbližší mocninu dvojky (tedy najdeme největší k takové, že 2k < j-i+1). Uvážíme dva úseky velikosti 2k: jeden bude přiražený k začátku našeho dotazu, druhý ke konci. Všimněte si, že pro tyto úseky už minima známe a navíc oba úseky společně pokrývají celý dotaz, byť některé prvky dvakrát. To ovšem nevadí, protože do mininima můžeme prvek započítat, kolikrát chceme.

Výpočet minima úseku

Stačí tedy spočítat minimum z M(i,k) a M(j-2k+1,k). To jistě zvládneme v konstantním čase, jen musíme dořešit, kde rychle seženeme největší 2k menší než délka úseku. To je v podstatě celočíselný dvojkový logaritmus. Váš procesor na něj nejspíš má instrukci, ale i kdyby ji neměl, pomoc je snadná: máme dost času na to, abychom si předpočítali tabulku logaritmů čísel 1 až n.

Tak získáme datovou strukturu pro RMQ, a tedy i LCA, v čase O(n log n) / O(1).

(Krátké zamyšlení: jak se tato technika liší od intervalových stromů? Ty si také pamatují minima všech intervalů délky mocniny dvojky, ovšem jenom těch „správně zarovnaných“, tedy začínajících na násobku své délky. My si pamatujeme i ty nezarovnané, takže umíme obecný úsek pokrývat dvěma intervaly namísto logaritmického počtu.)

Dodejme ještě, že existuje ještě rychlejší struktura. Funguje v čase O(n) / O(1) a je mnohem magičtější. Kdybyste se chtěli příslušné kouzlo naučit, najdete ho v knížce Krajinou grafových algoritmů, v kapitole o dekompozici stromů.

Úkol 6 [4b]

Navrhněte datovou strukturu pro následující problém: máme vrchol x a nějakého jeho předka p. Chceme zjistit, který ze synů vrcholu p leží „směrem k x“, tedy na cestě z p do x. Můžete předpokládat, že máte k dispozici strukturu pro RMQ se složitostí O(n log n) / O(1).

Martin „Medvěd“ Mareš

Řešení