#!/usr/bin/python
# coding: utf-8
import sys

# Načtení vstupu. Funkce map je použitá místo delšího for cyklu.
vstup = map(lambda radek:
		map(lambda znak: znak == '#', radek.rstrip()),
    sys.stdin.readlines())

# Odšachovnicování vzorů ‒ na lichých pozicích znegujeme
for i in range(0, len(vstup)):
	radek = vstup[i]
	for j in range(0, len(radek)):
		if (i + j) % 2 == 1:
			radek[j] = not radek[j]

def max_ctverec(vstup):
    """
    Určí maximální čtverec složený ze samých True.

    Vrací v podivném tvaru ((velikost, x), y),
    kde x a y jsou souřadnice pravého dolního rohu
    počítáno od 1. Divný formát je vedlejší efekt
    implementace a je jednodušší si ho rozebrat na
    straně volajícího, než generovat rozumný.
    """
    v = len(vstup)
    s = len(vstup[0])
    # Přidej horní rámeček z nul.
    velikosti = [ [ 0 ] * (s+1) ]
    for i in range(0, v):
	    # Kousek levého rámečku
	    velikosti.append( [ 0 ] )
	    for j in range(0, s):
		    if vstup[i][j]:
			    # Koukni na okolní políčka.
			    # Pozor na posun indexů kvůli rámečku z nul.
			    ostatni = min(velikosti[i][j], velikosti[i][j+1], velikosti[i+1][j])
			    velikosti[i+1].append(ostatni + 1)
		    else:
			    # Tady čtverec není
			    velikosti[i+1].append(0)
    # V podstatě jen nalezení maxima v dvourozměrném poli, ale přibalí ke každé hodnotě, kterou
    # zkoumá, její souřadnice. Max porovnává lexikograficky, tedy hlavní je pro něj velikost čtverce.
    return max(map(lambda radek, cislo: (max(zip(radek, range(0,s+1))), cislo), velikosti, range(0, v+1)))

zlute = max_ctverec(vstup)
# Prohodíme žluté a červené
vstup = map(lambda radek: map(lambda policko: not policko, radek), vstup)
cervene = max_ctverec(vstup)
# Rozebrání výsledku
((velikost, sloupec), radek) = max(zlute, cervene)
# Konverze souřadnic na levý horní roh.
print("Čtverec velikosti " + str(velikost) + " s levým horním rohem na řádku " + str(radek - velikost + 1) + " a sloupci " + str(sloupec - velikost + 1))