Reseh byl už od dětství jiný než ostatní. Nechodil si hrát s ostatními
dětmi na Mumii a Anubise. A nejen to. On se s nimi ani nestýkal, neměl
žádné kamarády. Možná to také bylo proto, že stále cestoval. Jeho otec byl
vojevůdcem faraonovy armády a každou chvíli válčili jinde. A protože o
matku přišel při rozvodnění Nilu, když mu byly 3 roky, bral jej otec
s sebou.

Zdálo by se, že by si měl najít alespoň nějakého přítele mezi vojáky. Ovšem
ani to se nestalo. Dokonce ani jeho vztah k otci nebyl nijak vroucí. Ne že
by k němu nechoval úctu či považoval ho za zlého. Jen, jako vojevůdce, měl
jeho otec příliš mnoho práce a na Reseha neměl mnoho času.

Jak ale stárnul, zjistil, že mu něco schází. Ostatní se vždy, při každé
výpravě, těšili domů. Nezáleželo na tom, jestli bydleli v paláci se
služebnictvem, nebo měli jen chýši. Nezáleželo na tom, kdo je doma čekal či
nečekal. Vždy měli nějaký svůj pevný bod, kam se vrátili po úspěšné bitvě.
Tento pevný bod býval často tématem vášnivých debat mezi obyčejnými vojáky
i mezi veliteli. Přestože mezi výpravami bydlel v hezkém domě se
služebnictvem, nic k němu necítil. Bylo to jen místo, kde přebýval, stejně
jako stan při výpravě.

Nejprve vyzvídal a snažil se zjistit, co vlastně ten ,,domov``, jak onomu
místu říkali, vypadá, jak se pozná. Později, když se ukázalo, že nic
specifického na tom není, že si to prostě člověk nějak vybere sám, se
rozhodl, že si musí najít svůj domov.

Snahu mírně komplikoval fakt, že cestoval s armádou. Sice navštívili mnohá
místa, nikde však nezůstali příliš dlouho. A místa spojená s bojem může za
domov považovat jen málokdo. Již chtěl požádat svého otce o povolení
odcestovat či dokonce bez dovolení utéct. Než to ale stihl udělat, celá
armáda byla vlákána do pasti. Většina mužstva padla, včetně jeho otce.
Reseh se jako jeden z mála stihl zachránit. Skočil na nejbližšího
velblouda a uháněl s větrem o závod.

Když si zachránil holý život, začal uvažovat, jak si obstará živobytí.
Nechtělo se mu pro dluhy skončit v otroctví anebo jako lovec krokodýlů,
který má stejný hlad jako zmínění krokodýli. Avšak štěstí mu přálo, zrovna
kolem běžela skupinka vykradačů hrobek. Vypadali celkem vyděšeně. Nejspíš
se jim zjevil některý z bohů, kterých bylo všude dostatek, a pořádně jim
vyčinil. Jak se tak rozutíkali na všechny strany, jeden z nich ztratil bedýnku s
pokladem. Reseh si jej ponechal a ukázalo se, že poklad to byl opravdu hodnotný.

Koupil si otroka a vydal se na cesty. Někde přece muselo existovat místo,
kde by se cítil doma. Celý Egypt je sice obrovský, ale není nekonečný. Byl
zcela odhodlán najít svůj domov, pokud takové místo existovalo, i kdyby měl
procestovat celou zemi.

Postupně projížděl Egyptem a zastavoval se v každém městě či známém místě.
Všude chvíli pobyl, řádně prohlédl a prozkoumal. Žádné místo mu však
nepřipadalo nijak zajímavé. Nic, proč by ho měl považovat za svůj domov. Po
nějaké době vždy odcestoval o město dál.

Jak tak cestoval, zvykl si na tento způsob života. Už vlastně ani nechtěl
žádný domov najít. I kdyby ho našel, tak nevěděl, jak by v něm žil. Přesto
si pořídil vlastní dům, aby se měl kde usadit, až bude starý a cestování mu
bude dělat potíže.

V povědomí ostatních lidí byl Reseh považován za podivína, který nemluvil
skoro s nikým a s kým mluvil, k tomu se choval neslušně a dalo by se říci
až nepřátelsky. Ani obrovská hromada peněz z nalezeného pokladu nemohla Resehovi
pomoci, aby si našel nějaké přátele.

Jednoho dne byl pozván na večeři jedním bohatým obchodníkem. Možná v Resehovi
viděl obchodní možnosti, možná nevěřil pověstem, které ho předcházely. Tak
či tak, Reseh nejprve zkritizoval obchodní praktiky hostitele a následně urazil
i všechny přítomné hosty. Obchodníka to velmi rozezlilo, a tak se zařekl, že
nechce mít s Resehem nic společného, i kdyby na tom měl vydělat jmění.

Když dojedli, pozval obchodník všechny přítomné, včetně Reseha, zhlédnout
jeho rozsáhlou sbírku uměleckých skvostů. Když se vrátili do jídelny, Reseh
mezi nimi nebyl. Nikomu však vůbec nechyběl, a proto ho ani nikdo nešel
hledat.

Druhý den však onoho obchodníka čekalo překvapení. Reseh požadoval, aby mu byl
prodán obraz paláce, který viděl včera při návštěvě. Nabízená suma peněz
několikrát převyšovala cenu obrazu. Obchodník však odmítl, vzhledem k chování,
které Reseh den předtím předvedl. Ani žádné další smlouvání a zvyšování nabízené
částky nepomohlo.

Avšak Reseh se nehodlal obrazu vzdát. Vyobrazený palác na něj zapůsobil.
Připadal mu, že tam patří. Musel ho získat za každou cenu.

Když zjistil, že se obraz opravdu koupit nedá, ani prostřednictvím agenta,
rozhodl se, že ho získá jiným způsobem. Jednou v noci se do sbírky
vloupala skupinka zlodějů a obraz odnesla...

Resehovo hledání dostalo velmi specifický cíl. Byl jím onen palác na obraze.
Ten přece musel někde existovat. Čím častěji si prohlížel obraz,
tím více mu přišlo, že to místo zná, že už ho někdy viděl. Po nějaké době
si byl jistý, že by se vyznal i uvnitř. Tohle byl jeho domov. Musel ho
najít...

Avšak ani dlouhá léta hledání nijak nepomáhala. Reseh postupně stárnul,
měnil velbloudy a doprovod, ale bezvýsledně.

Jednoho dne se však ztratil v uličkách neznámého města. Došel až k vchodu
od nějakého obchodu nebo úřadu nebo co to bylo. Cedule nad vchodem ho ale
zaujala. Byl na ní hroch. Ale on tam vlastně nebyl. Celá silueta byla jen
sestavena z oštěpů, jako kdyby je po něm tlupa lovců vrhla, ale on se mezi tím
vypařil.

Vstoupil a dal se do řeči s majitelem. Zmíněný majitel vypadal, že je
nejspíše nějakým filozofem. Když se zmínil, že hledá domov, majitel mu
sdělil, že kdo hledá, ten najde, stejně jako ti lovci na ceduli. Reseh ovšem
nesouhlasil, protože svůj palác opravdu nemůže najít. Majitel jej obvinil,
že špatně hledá. Přece nemůže hledat v již prozkoumaném místě, tam ten palác být
nemůže. Palác najde tam, kde ho bude hledat, stačí tomu jen dostatečně věřit.
Stačí si vybrat ještě neprozkoumané místo, kde jej chce najít. Předložil před
něj mapu Egypta s mnoha bílými místy a vyzval ho, nechť si jedno vybere.
Reseh tak učinil. Zvolil oblast uprostřed západní pouště, která byla celá
neprozkoumaná...

Probral se za poledního slunce opřený o zeď nějakého domu. Byl to sen, nebo
se to skutečně stalo? Nebyl si jistý, ale už věděl, kde má hledat svůj palác.
Malátně se zvedl a zamířil hledat zbytek družiny.

Dal si večeři a šel se znovu podívat na svůj obraz. Palác na něm ale nebyl.
Jen prázdná poušť. To ho přesvědčilo. Ještě ten den, aniž by někomu ozřejmil
důvod, se začal připravovat na dlouhou cestu pouští. Nakoupil velbloudy,
zásoby a novinku zvanou kompas. Druhý den začal shánět dostatek členů do
karavany a když jich sehnal dostatek, vyrazili.

Cestovali nelítostnou pouští. Několik lidí a velbloudů uštkli škorpióni.
Poté, co po dvou týdnech začala docházet voda, jistá část karavany začala
navrhovat návrat. Reseh však návrh radikálně odmítl a pokračovali dál.
O týden později je přepadly hyeny. Roztrhaly dalších několik lidí i velbloudů.
Návrat se ale nikdo ani neodvážil navrhnout, Reseha se báli víc. Většina však
utekla v noci, když spal. Zbyli jen čtyři lidé včetně Reseha a o něco víc
velbloudů. Zásoby vody a jídla měli téměř spotřebované, ale Reseh nepovolil.

Další dlouhé dny uplynuly. Reseh přišel o zbytek dužiny, většinu velbloudů a
zbývala mu voda už jen na pár dní. Už ho opustily poslední naděje, když v dálce
uviděl malou oázu. Byla v ní studna, trs palem a uprostřed stál palác.
Vypadal přesně jako ten na obraze. Přesně tak si ho celou dobu představoval.
Podivný filozof z obchodu měl pravdu, pomyslel si Reseh a pobídl velblouda.
Už se nemohl dočkat, až si prohlédne palác zevnitř...