Seděl jsem si na přednášce, když v tom, mě z ničeho nic popadli a vyhodili ven. Proč? Neměl jsem šajn. Ale doufal jsem, že všechno bude fajn.

Capkal jsem v pantoflích blátem. Pršelo. Občas kroupy. Ale dali mi na cestu perníček. A tak jsem věděl, že všechno bude fajn.

První otázku jsem nevěděl. Druhou taky ne. Ale třetí, třetí byla v pohodě. Takže všechno bylo fajn.

Celou cestu tma jak v pytli. Baterka chcípla. Mráz se mi vtírá pod košili. Ale v dálce jsem uviděl světla šajn. A tak jsme myslel, že všechno bude fajn.

Na pátém stanovišti mě pokousal pes. Zřejmě pohraniční. Nechal jsem tam botu. Ale mám ještě druhou, a tak všechno bude fajn.

Wroclaw. Lidi tu mluví nějak divně. Myslím, že jsem někde špatně zahnul. Ale stopnul jsem si kombajn a všechno bude fajn.

Ve 3 ráno - slaňování rozhledny. Pavel Machek mě uvázal na karabinu a řekl: "Neboj, všechno bude fajn".

No, a pak to teprve začalo. Plížili jsme se potokem. Nad hlavou ostnaté dráty. Ale organizátoři se pořád smáli. A tak jsem věděl, že všechno bude fajn.

Rozbalil jsem perníček. Jahodový. Na jahody jsem alergický. Ale on byl stejně promáčený. Tak jsem ho zahodil a všechno bylo fajn.

Rybník byl hlubší, než jsem myslel. Rychle vzpomínám, jak se plave čuba. Ale nakonec jsem na dně něco našel. Nebyla to šifra. Byl to starý škrpál. Ale už mám aspoň druhou botu, takže všechno je zas fajn.

Volané číslo neexistuje. Ozvalo se mi do sluchátka, když jsem volal o nápovědu. Ale za chvíli mi přišla SMSka: "Vítejte v Polsku a mějte se tu fajn."

Svítá. Severka, podle které jsem se orientoval, už není vidět. Zato tenhle strom už vidím po páté. Takže vím, kde jsem a všechno je zas fajn.

Jedenáct dopoledne. Našel jsem chatu. Tentokrát tu naši. Jsem mokrý, mám hlad a je mi zima. Ale stihnu přednášku. Tak jsem se usadil a všechno bylo fajn.

Vyhlášení výsledků. Dorazil jsem první. Nedostal jsem za to vůbec nic. Začal jsem se smát a skákat radostí, protože všechno bylo fajn.

Bohnice, pavilon číslo 5. Svěrací kazajka, polstrovaná místnost. Kliku sem zapoměli dát. Nadšeně všem vyprávím, jaké to bylo na soustředění KSP. Soucitně se na mě usmívají a přikyvují: "Neboj, všechno bude fajn."