SKSP 2005: Úvodní píseň
(anticko-kramářská píšeň k úvodní scénce, na melodii písně Iva Jahelky Velký pitaval z malé republiky ji spáchal MJ)
-
Poslyšte písničku z Olympu hory
s níž shlíží bohové na lidské tvory,
sesílaj' bouře a mrazy a mory
a však mezi sebou také vedou spory.
Nektar, ambrosie, to se jim to žije... -
Bohové se usadili k velikému stolu,
hodovali, jedli, pili, rozmlouvali spolu.
Když se dosti nasytili, odložili misku,
zvědavě se zahleděli do denního tisku.
-
Netušili smrtelnící ani z poloviny
co se stane, když si božstvo pošle pro noviny.
Bohové si prohlížejí, co se o nich píše,
Ganymedes, když si přejí, dolévá jim číše.
-
Mory, války, bouře, mrazy i kdejakou fámu
následoval dlouhý článek o výstavbě chrámu.
Athéna si štěstím výskne a pronese skromně:
největší chrám v celém Řecku a staví ho pro mě!
-
Nato Zeus hromovládný zlostně čelo svraští,
nadechne se, rozmáchne se a do stolu praští:
Já jsem ze všech nejmocnější, jsem i bohů králem,
to tak, abych já se musel spokojiti s málem!
-
Áres se též hbitě brání, už se chápe meče:
Koho v bitvě neochráním, z toho hned krev teče.
Kdo se ke mně nepomodlí, zajde chladnou zbraní,
proto já jsem ze nejvíc hoden všeho uctívání.
-
Už zlé kletby vzduchem letí, už se strhla hádka,
zkrátka božská realita, tvrdá bez pozlátka.
Už se jeden na druhého začínají sápat,
když v tu Pallas zčistajasna dostala ten nápad:
-
Když se sami neshodnem' a každý sebe brání,
ať rozhodne mezi námi spravedlivé klání.
Najdeme si smrtelníka, udatného reka,
jehož bouře, mráz čí dýka pranic nevyleká.
-
Každý na něj sešle živly podle svého plánu,
blesky, zimu, kroupy, vítr či morovou ránu.
Pak teprve ukáže se, kdo z nás v pravou chvíli
dokáže ho využíti zrovna k svému cíli.
-
Dozněla písnička, nebyla dlouhá
o tom, jak človíčka potkalo ouha.
Ať už se modlí či ať se rouhá,
brzy pozná, co je bohů touha.