Zážitky účastníků soustředění KSP 2005
Lukáš Lánský
Noc. Temno. `»Vrchol Šibeničního vršku,« to je dobré znamení, tam to jistě
končí', utěšuji svého kolegu, se kterým se prochladlý vláčím polem. Stejně
jako já je deprimován pochodem, který jsme měli dle povzbuzujících pokynů
našich organizátorů ukončit již před hodinou.
Noc. TeMno. Zvedám hlavu, a naposledy se snažím zahlédnout za hradbou posluchačů, kterým se podařilo zaujmout lepší pozici kolem malém stolu, něco z přednášky, na níž jsem se celý den těšil. Ne, nemá smysl vzdorovat únavě a pokušení spánku. `Přeji Vám dobrý zbytek noci.'
Noc. Temno. Jak hřejivá je náruč postele, ač s krátkými přikrývkami... Pokoj, pohoda, klid. `My tady néřvémé, my jsme tu potichu...'
Vyznívá to negativně? Nechtěl jsem, byla to mimořádně vydařená akce, a musím znovu všem organizátorům smeknout hlubokou úklonu.
Michal "Vorner" Vaner
Již v úvodu se chci omluvit za značné množství pravopisných i obsahových chyb, které se zde s jistotou vyskytují. Jinými slovy, tento text je bez jakýchkoliv záruk co se týče bezchybnosti či použitelnosti pro určitý účel. Je však psán v dobré vůli, že napáchá méně škod než užitku.
Nyní však, abych začal. A když začít, tak proč ne na začátku. Tedy menším překvapením ve středu večer, kdy mi přišla přihláška na poslední chvíli. Bylo to celkem neočekávané, vzhledem k mému bodovému zisku z posledního (17.) ročníku KSP, to jest 10 bodů. Avšak, bez delšího váhání, jsem se optal ve škole, zda by mě mohli týden postrádat. Toto povolení jsem po menších formalitách (nalézt, kde se v té době nacházel ředitel školy, za kterým jsem byl poslán třídním profesorem, a vysvětlit mu, o co že se vlastně jedná) získal.
V sobotu (doufám, že to opravdu bylo v sobotu) jsem tedy vyrazil na autobus, vybaven batohem obsahujícím balík buchet a prastarý notebook značky acer. K mému překvapení jsem se setkal s lidmi (resp. člověkem) z matfyzu dříve než jsem čekal. Bylo už na autobusovém nádraží v Turnově a oním člověkem je o dva roky starší absolvent turnovského gymnázia, aktuálně (nebo alespoň v té době) studující druhý ročník matfyzu, sekce (nebo jak se to správně jmenuje) informatika. V jeho společnosti cesta bez problémů utekla.
Na nádraží v Praze (myslím že to byl Florenc) jsem přestoupil na autobus zmiňovaný v přihlášce. Jak se dalo očekávat, autobus se začal zaplňovat lidmi, z nichž jistá nenulová část byli ostatní účastníci KSP. Protože si však na některé z nich nevzpomenu, nebudu zde vyjmenovávat ani ty, co si pamatuji, protože by mi hrozilo obvinění oněch ostatních, že je oproti ostatním znevýhodňuji. Cestou se mi podařilo smazat si část projektu, který jsem si vzal s sebou v mylném domnění, že na něm budu pracovat ve volných chvílích (nesmějte se mi, jel sem na soustředění poprvé, takže jsem netušil, že taková věc se prostě nevede).
Poté co jsme dorazili na místo, přivítal nás Fox a naznačil směr, kterým se máme dát za předpokladu, že chceme dorazit do ubytovny. Jeho ujištění, že nemůžeme zabloudit se ukázalo jako nepravdivé, poté co jsme došli až téměř k ceduli naznačující konec Červené Řečice.
Po kratší době heuristického prohledávání okolí jsme však ubytovnu doopravdy našli a byli uvítáni místními rytíři (možná to bylo něco jiného, pokud ano, pak je to nejspíš způsobeno mojí špatnou orientací ve věcech dějepisných a podobných). Poté došlo setkání s dalšími lidmi, z nichž některé z nich jsem již znal, přede dveřmi s nápisem "Hlavní stan, pozor, koušeme" (vyskytl se můj nápad sehnat si podobnou cedulku "Vedlejší stan, my i polykáme", ale nakonec nikdo nechtěl snižovat autoritu vedoucích tak k tomu nedošlo).
Ještě večer nám byl sdělen teoretický program obecného dne (to jest takový program, který se alespoň trochu liší od reálného programu každého jednotlivého dne). Taktéž nám bylo sděleno, že některé věci, jako např. večerka, samozřejmě budou a to v přesně stanovený čas, avšak že zatím nebylo publikováno, jakou budou mít podobu (z čehož jsme měli, jak se později ukázalo, oprávněný, strach). Mimo to nám byla představena celosoustředková hra, dílo náležitě komplexní a propracované.
Až do teď jsem se snažil postupovat zhruba chronologicky. Avšak, vzhledem k defektům mé paměti, to již není možné provést s jednotlivými důležitými událostmi, které nastaly v průběhu soustředění. S jistotou mohu pouze tvrdit, že poslední bylo ukončení a odjezd. Vzhledem k tomuto problému budou jednotlivé události popsány v blíže nespecifikovaném pořadí.
Prométeův temný vítr
Tímto nazývám onu akci, která proběhla hned první večer a dokázala nám, že termín večerka může být chápán různými, zcela se rozcházejícími termíny. Musím uznat, že přenést zapálenou svíčku přes pole nemusí být až tak jednoduché, přestože je lidí celá hromada. Vítr totiž, jak nám bylo náležitě vysvětleno, nelze držet a proto mohl zcela bez problémů svíčku sfouknout. Taktéž tma takovému plameni příliš nesvědčila. Avšak, ani nápad, že větrnou hůrku obejdeme, příliš nepomáhal. Tento pokus totiž zhatilo křoví, které nám zcela neznámým způsobem svíčku uhasilo. Avšak, po další pokus již byl konečně úspěšný. Na poli nebyl ani tma, ani vítr. Trochu větru jsme potkali v přilehlém lesíku, ale nakonec pomohl starý keltský rituál spočívající v stoupnutí si do kroužku, držení za ramena a snaze nenechat se zuřivou vichřicí odnést.
Noční hra
Nádherné noční povyražení. Nebýt nepříjemných okolností, jakými jsou noc a problémy s tím spojené, možná bychom i dorazili do cíle. Avšak zima, zranění jednoho z účastníku, které si vynutilo přesun z jedné pozice na druhou přes ubytovnu, třeskutá zima (zvláštní, jsme ani neměli živel zimy..) a stále sílící chuť spát nás nakonec přesvědčila, že správná odpověď není napsána na daném archu papíru (byl to ten s těmi kvarky), proto jsme si ji domysleli a šli jsme do ubytovny.
Temno
Legendární přednáška, které jsem se bohužel nezúčastnil, protože jsem netušil, jak legendární bude.
Detektivka ala zabili Krále
Tato hra byla pro mě v jistém směru zvláštní. Hlavně proto, že jsem již dopředu o této hře věděl a bylo mi (omylem) prozrazeno, že Jana bude nevěrnice. Tuto skutečnost (že to vím) jsem se snažil skrývat, doufám že dostatečně úspěšně.
Nakonec jsme se samozřejmě nemohli dohodnout, kdo byl vrahem. Můj návrh, že vrahové byli dva a že netuším, kdo z nich měl nakonec na svědomí onu smrt, označoval následníka a velvyslance za absolutní amatéry, kteří se nedohodli a oba se pokoušeli zabít krále, jeden rulíkem a druhý "vypůjčeným" mečem. Poté se objevil ještě třetí vrah, který zabil následníka, jímž byl původní majitel meče, protože následník chtěl svalit vinu na něj. Inu chaos ;-)
Nevím proč, ale po této hře jsem dostal chuť na olivy...
Přednášky
Tato aktivita byla rozložena po celém soustředění. Byly na různá témata, avšak všechny byly několikanásobně těžší, než všechny školní hodiny. A já proč se v té škole stále nudím...
Šogi
Jak mohli lidé hrát obyčejné šachy? Tato hra mě inspirovala k započetí projektu, který měl být napsán v čistém ANSI-C++. Musím se přiznat, že po mém návratu domů se přestěhovala do složky 'Archiv', kde se vyskytují všechny projekty, které označím stavem "dokončeno" (to znamená, že na nich nepracuji, ať jsou v jakémkoli stádia vývoje).
Jiné Hry(tm)
Co k nim říct. Bylo jich příliš mnoho, abych je zde vyjmenoval. Stejně bych na některou zapomněl (inu, lidská paměť by rozhodně neprošla memcheckem a podobnými testy). Byly však natolik úžasné, že jsme kvůli nim dokonce i oželeli několik hodin spánku denně.
Závěrem
Závěrem bych dal závěr. Prostě skončilo soustředění a lidé se odebrali pryč (záměrně nepíši domů, protože např. v mém případě by bylo takové tvrzení nepravdivé, mě na to navazovala návštěva příbuzných). Doufám, že se s většinou ještě někdy setkám.
Připomínky, bugreporty a podobné je možné zasílat na adresu michal (dot) vaner (at) kdemail (dot) net.
Tomáš "Elvard" Ehrlich
Jak se mi soustředění líbilo? Musím přiznat, že od mojí představy se značně lišilo, i když v mnoha ohledech tomu nebylo na škodu. Čekal jsem, že bude víc pčednášek, ale po nějaké době jsem byl rád, že jich víc není. Na druhou stranu, nečekal jsem takové množství her. Říkal jsem si: "Matfyzáci určitě vymyslí nějaké moc chytré hry, u kterých budu mimo." Jenže takových her bylo málo. A ty ostatní mě zas tak moc nebavily. Třeba hra na pegasy, hledání hrošíka, chaos vs. řád (obsazování stanovišť) atp. Samozřejmě, slyšel jsem názory, že většina z těch lidí sedí celý rok u počítače, tak se aspoň hýbou, jenže já mám tu smu*lu že je tomu naopak. A byl bych vděčnej za každou přednášku místo hry, protože u nás na škole se ani neotevřel seminář z programování (nedostatek lidí) a tak se můžu učit programovat jen sám nebo z řešení a kuchařky KSP. Ale jak někdo další říkal, chcete-li přednášky, bežte na matfyz. :)
Samozřejmě, že mi to i něco přineslo, ale mé otázky (a nebylo jich mnoho) zůstaly vetšinou nezodpovězeny, protože to všichni považovali za triviální a raději se zajímali něčím zajímavějším. No, ale přednášky z Kryptografie a Neuronových sítí byli asi jedinné, ze kterých jsem si odnesl maximum, takže i zato jsem vděčný.
Docela mě taky překvapilo, kolik lidí tam mělo notebook a ještě víc mě překvapilo, kolik lidí z tohoto počtu používalo Linux. Takže jsem se do toho vrhnul a už valim přes linux taky. Takže další přínos.
No a krom toho jsem ze soustředění jel do Prahy za bratrem, vyvolali sme můj černobílý film, koupil jsem si knížku o algoritmech a jel domů. Další přínos, protože normálně bych tam nejel.
Mějte se a sme(jte se a te(s(ím se na dals(í rok!