Recepty z programátorské kuchařky
Intervalové stromy

Zobraz historii verzí Skryj historii verzí

Aktuální verze kuchařky: únor 2014

Leták 26-4únor 2014
+ Vrácena poznámka o dvojkovém doplňku
* Změněné obrázky
* Přeformulovaný první odstavec o použití
* Změny v rozdělení odstavců
- Odstraněna poznámka o dvojkovém doplňku
* Proběhly pouze jazykové korektury
Leták 24-3prosinec 2011(Karel Tesař)
* První verze

Představme si, že máme posloupnost celých čísel

p0, p1, …pN-1,

se kterou budeme průběžně provádět tyto dvě operace:

  1. změna jednoho čísla v posloupnosti
  2. zjištění součtu čísel na nějakém intervalu [a, b], tedy pa + pa+1 + …+ pb

Nejdříve se ale zkusíme zamyslet, jak bychom úlohu řešili, kdybychom měli jen druhou operaci, tj. dotazy na součty na konkrétních intervalech. K řešení využijeme pole prefixových součtů.

Pole prefixových součtů je pole délky N+1, ve kterém na indexu i leží součet prvků posloupnosti od indexu 0 až do indexu i - 1. Tedy

pref[i] = p[0] + …+ p[i - 1],     pref[0] = 0

Není těžké si rozmyslet, že toto pole dokážeme jednoduše spočítat v čase O(N).

Nyní, když už známe všechny prefixové součty posloupnosti, umíme snadno spočítat součet na libovolném intervalu [a,b]:

s[a, b] = pref[b + 1] - pref[a]

Každý dotaz dokážeme zodpovědět v konstantním čase. Celý algoritmus má tedy složitost O(N + D), kde N je délka posloupnosti a D je počet dotazů.

Když si do úlohy přidáme i operaci č. 1 (změna čísla v posloupnosti), tak se nám pokazí časová složitost. S prefixovými součty stále dokážeme dotaz č. 2 provádět v konstantním čase, ale při operaci č. 1 se nám může stát, že musíme změnit až všechny prefixové součty, takže složitost této operace je O(N) a celková složitost pro Z změn a D dotazů je v nejhorším případě O(NZ + D).

S touto složitostí se samozřejmě nespokojíme a budeme se snažit, abychom výsledné intervaly uměli co nejrychleji skládat z předpočítaných hodnot a abychom při změně posloupnosti museli změnit co nejméně hodnot. K tomu se nám bude hodit datová struktura jménem intervalový strom.

Zavedení intervalového stromu

Intervalový strom je dokonale vyvážený binární strom, jehož každý list představuje nějaký interval a všechny ostatní vrcholy reprezentují interval, který vznikne složením intervalů jejich synů. Zároveň intervaly vrcholů jedné hladiny na sebe navazují (vždy směrem zleva doprava). Z toho vyplývá, že složením intervalů z vrcholů jedné hladiny dostaneme interval, který si pamatujeme v kořeni.

Intervalový strom

Intervalových stromů existuje více druhů. Obvykle je rozlišujeme podle toho, jaké informace si v nich pamatujeme. Například ve stromu pro součty si každý vrchol pamatuje součet na svém intervalu, ve stromu pro maxima si pamatuje maximum na intervalu, apod. Můžeme ale klidně mít strom, který si pamatuje, jestli celý jeho interval obsahuje jen jednu hodnotu, a pokud ano, tak jakou.

Součtový intervalový strom

My se teď zaměříme na intervalový strom pro součty a pomocí něj vyřešíme úvodní úlohu.

Na začátku budeme chtít, aby v listech intervalového stromu byly hodnoty původní posloupnosti, přičemž první a poslední list stromu necháme volné, později uvidíme, proč. Zároveň ale chceme, aby tento strom byl dokonale vyvážený.

Posloupnost tedy prodloužíme tak, aby její velikost byla mocnina dvojky minus dva (na její konec přidáme nějaké prvky). Všimněte si, že tím jsme strom nezvětšili více než dvakrát a že nám nezáleží na tom, jaké prvky jsme do stromu přidali, protože s nimi nikdy nebudeme pracovat. Nyní k jednotlivým operacím.

Změnu čísla v posloupnosti uděláme jednoduše. Zjistíme, o kolik se hodnota prvku posloupnosti změní, najdeme odpovídající list a k tomuto listu a ke všem jeho předkům přičteme daný rozdíl. Tím jsme upravili všechny intervaly, do kterých tento prvek patří.

Nyní se podívejme, jak ze stromu zjistíme součet na nějakém intervalu [a,b]. Jinými slovy: potřebujeme ze stromu vybrat takové vrcholy, aby sjednocení jejich intervalů byl náš dotazovaný interval, a zároveň chceme, aby těchto vrcholů bylo co nejméně.

Součet intervalu [a,b] zjistíme tak, že si ve stromu najdeme listy reprezentující pozice a-1 a b+1 posloupnosti a jejich nejbližšího společného předka p. Nyní budeme postupovat z listu od a-1 až do p a vždy, když do nějakého vrcholu přijdeme z levého syna, tak do výsledku přidáme interval pravého syna. Stejně tak postupujeme od b+1p, a pokud do vrcholu přijdeme z pravého syna, tak přidáme jeho levého syna.

Všimněte si, že při takovémto průchodu složíme celý interval. Vše je vidět na nasledujícím obrázku:

Výběr intervalu

Způsobů, jak pracovat s intervalovým stromem a zjišťovat z něj informace, je více. Toto byl jeden z nich.

Změna prvku posloupnosti má časovou složitost O(log N), protože jsme na každé hladině změnili pouze jeden interval a strom má O(log N) hladin. Zjištění součtu na intervalu má také složitost O(log N), jelikož jsme do výsledku přidali maximálně 2 log N intervalů: nejvýše log N při cestě z listu a-1 a log N při cestě z b+1.

Implementace intervalového stromu

Při implementaci intervalového stromu využijeme jeho dokonalé vyváženosti a budeme jej implementovat v poli (stejně jako se do pole ukládá halda). Kořen stromu bude v poli na indexu 1, vrcholy z druhé hladiny budou mít postupně indexy 23, …, až listy budou mít indexy N, …, 2N-1. V této reprezentaci platí pro vrchol s indexem i následující pravidla:

  1. 2i a 2i+1 jsou jeho synové.
  2. i/2 je jeho předek (pro i>1).
  3. Pokud je i sudé, tak je vrchol levým synem, jinak pravým.
  4. Pro sudé i je i+1 pravý bratr, pro liché i je i-1 levý bratr.

Nyní víme vše potřebné, tak se podívejme na samotnou implementaci v jazyce C:

int N = 100;    // velikost posloupnosti
int posl[100];  // posloupnost
int *strom;     // intervalový strom

// Deklarace funkcí
void inic(int N);
void pricti(int index, int hodnota);
int soucet(int A, int B);

// Inicializace intervalového stromu
// Pozor: prvky posloupnosti indexujeme 1, ..., N
void inic(int N) {
  // Najdeme nejbližší vyšší mocninu dvojky
  int listy = 1;
  while (listy<N+2) listy = listy*2;
  // Pro strom potřebujeme 2*(počet listů) vrcholů
  // (nepoužíváme strom[0])
  strom = (int*)malloc(sizeof(int)*2*listy);
  N = listy;
  for (int i=0; i<2*listy; i++) strom[i] = 0;
  // Na příslušná místa přičteme hodnoty posloupnosti
  for (int i=0; i<N; i++)
    pricti(i, posl[i]);
}

// Přičtení hodnoty na dané místo posloupnosti
void pricti(int index, int hodnota) {
  int k = N + index;
  while(k>0) {
    strom[k] = strom[k] + hodnota;
    k = k/2;
  }
}

// Zjištění součtu na intervalu
int soucet(int A, int B) {
  int souc = 0;
  int a = N + A - 1;
  int b = N + B + 1;
  while (a!=b) {
    // Pokud je a levý syn, tak přičti pravého bratra
    if (a%2==0) souc = souc + strom[a+1];
    // Pokud je b pravý syn, tak přičti levého bratra
    if (b%2==1) souc = souc + strom[b-1];
    // Přesun na otce
    a = a/2; b = b/2;
  }

  // Navíc jsme přičetli syny společného předka.
  souc = souc - strom[2*a] - strom[2*a+1];
  return souc;
}

V této implementaci jsme strom upravovali zdola směrem nahoru. Existuje ještě rekurzivní implementace, v níž se strom upravuje od kořene směrem dolů, ale tu si zde ukazovat nebudeme.

Cvičení

  • Naprogramujte rekurzivní implementaci operací (strom se prochází shora dolů).
  • Jak by vypadala implementace intervalového stromu pro maxima?

Použití intervalového stromu

Intervalový strom je silný nástroj, kterým se dá vyřešit spousta úloh. Ale než ho začnete používat, tak si vždy rozmyslete, zda úlohu nelze řešit elegantněji bez intervalového stromu. Ne všechny druhy intervalových stromů se dobře implementují.

Intervalový strom obvykle použijeme, pokud potřebujme průběžně zjišťovat informace o intervalech a zároveň je i měnit. Pokud používáme jen jednu z těchto operací (a tu druhou jen zřídka), existuje často lepší řešení než intervalový strom – viz úvodní příklad.

Fenwickův strom

Fenwickův strom, někdy také nazývaný finský strom, je v podstatě jen strom reprezentovaný v poli. Jeho používání je podobné jako používání intervalového stromu pro součty. Rozdíl je jen v implementaci daných funkcí. My si Fenwickův strom opět ukážeme na úvodním příkladu. Zase tedy budeme potřebovat funkci pro změnu hodnoty v posloupnosti a funkci pro zjištění součtu na intervalu. (Ve skutečnosti zjistíme dva prefixové součty a z nich pak spočítáme výsledný interval.)

Fenwickův strom je poněkud magická datová struktura. Abychom si tuto magii mohli užít, zvolíme trochu netradiční způsob vysvětlování a nejdříve si ukážeme, jak se Fenwickův strom implementuje, a teprve pak si vysvětlíme, jak to všechno funguje.

Fenwickův strom bude pole velikosti N+1, kde index 0 nebudeme používat. Používat budeme pouze prvky 1, …,N, které všechny na začátku nastavíme na 0. Pokud v posloupnosti změníme hodnotu, stejně jako u intervalového stromu, ve Fenwickově stromu na některá místa přičteme rozdíl oproti předchozí hodnotě.

void pricti(unsigned int index, int rozdil) {
  while (index<=N) {
    strom[index] += rozdil;
    index = index + (index & -index);
    // "&" značí bitový AND
  }
}

A zde je funkce pro zjištění prefixového součtu:

int pref_soucet(unsigned int index) {
  int soucet = 0;
  while (index>0) {
    soucet = soucet + strom[index];
    index = index & (index-1);
  }
  return soucet;
}

Toť celá implementace. No, nevypadá na první pohled magicky? Pokud chcete vědět, jak tohle celé funguje, tak čtěte dál.

Ve Fenwickově stromu je na indexu 1 uložen první prvek, na indexu 2 součet prvního a druhého, na indexu 3 třetí prvek, na indexu 4 součet prvních čtyř, …na indexu N je uložen součet posledních 2K hodnot, kde K je pozice prvního jedničkového bitu v binárním zápisu čísla N. Ve stromu máme tedy uloženou takovou pravidelnou strukturu intervalů.

Nyní se podíváme, co dělají naše magické funkce na posouvání ve stromu a pak najednou bude všechno jasné. Ve výrazu index & (index-1) z funkce pref_soucet() se neděje nic jiného, než že se vynuluje nejpravější jedničkový bit v indexu. Tím se dostaneme na první interval, který jsme ještě nepřičetli. V momentě, kdy se dostaneme na index 0, tak už máme dotazovaný interval kompletní a výpočet můžeme ukončit.

Výraz index + (index & -index) dělá to, že se v pomyslném stromu intervalů posune o úroveň výš. (Magická operace index & -index funguje jen v případě, že se jako reprezentace záporného čísla používá tzv. dvojkový doplněk: -k == ~k + 1, neboli všechny bity čísla se znegují a pak se přičte jednička.) Pokud jsme tedy v intervalu o velikosti 2, tak se dostaneme do intervalu velikosti 4, který daný interval obsahuje (tento interval je jednoznačný). Samotný výpočet dělá to, že v čísle index vezme nejpravější jedničku a znova ji přičte.

Fenwickův strom se používá hlavně kvůli jednoduchosti jeho naprogramování a také kvůli efektivitě samotného výpočtu a nevelké náročnosti na paměť. Při jeho implementaci doporučujeme dávat si pozor na správnost bitových funkcí.

Cvičení

  • Rozmyslete si, že oba magické výpočty opravdu dělají to, co mají, a také, proč vše vlastně funguje.

Karel Tesař