Druhá série dvacátého sedmého ročníku KSP

Celý leták, který posíláme také papírově, v PDF.

• Termín série: 8. prosince 2014 8:00
• Termín CodExové úlohy: 9. prosince 2014 8:00
• Odevzdávání: elektronicky přes Odevzdávátko
• Jak řešit: viz Návod na teoretické úlohy a Návod na praktické úlohy
• Dotazy ohledně zadání: posílejte na ksp@mff.cuni.cz, nebo se ptejte na Discordu KSP.

• Odměna série: Každému, kdo vyřeší tři libovolné úlohy na plný počet bodů, pošleme čokoládu.

Zadání úloh

• 27-2-1: Systém Patriot
• 27-2-2: Prohledávání budov
• 27-2-3: Průjezd jeřábu
• 27-2-4: Stahování map
• 27-2-5: Nejdelší příkaz
• 27-2-6: Testování odezvy
• 27-2-7: Shellové skripty

Stejně jako v první sérii, i teď zavítáme k nějaké zajímavé programátorské chybě. V minulém díle jsme se potkali s chybou v GPS způsobenou dělením nulou, typické to softwarové přehlédnutí. Dnešní chyba však bude ukryta ještě hlouběji, je to na první pohled těžko tušitelné selhání v návrhu celého systému.

Podobně jako minulý příběh nás i dnešní zavede do války v Perském zálivu, tentokrát ale do města Dhahran na západním břehu Perského zálivu v Saudské Arábii. Bohužel však tato chyba bude mít mnohem temnější následky…

* * *

Bylo 25. února ráno a spojenecká základna v Dhahranu se probouzela do dalšího dne, hlídky přebíraly nové skupiny vojáků a z kantýny se začala linout vůně připálených vajíček. Svobodník George Matthews do sebe rychle naházel snídani, vajíčkům se raději vyhnul, a vydal se na hlídkovou věž vystřídat jiného strážného.

Cestou ještě podrbal svého psa, kterého měl jako pyrotechnik už mnoho let přiděleného. Dopey byl už za svých třináct let zvyklý na vojenský život na základnách, a tak jen šťastně zavrtěl ocasem, na svém řetězu doběhl k jedné z podpůrných noh blízkého přívěsu a označkoval ji.

„Systém za desítky miliónů a ty si ho tady budeš značkovat?“ zasmál se George a vydal se okolo přívěsu s radarem protiraketového systému Patriot dál. Systém to byl rozhodně impozantní a i díky němu si připadal v bezpečí. V bateriích v blízkosti radaru se nacházelo skoro třicet kusů protistřel, kterými systém sestřeloval blížící se irácké rakety Scud. Vždy si pro sestřel vybral tu nejvhodnější protistřelu a tu odpálil.

27-2-1 Systém Patriot (9 bodů)

Protiraketový systém Patriot má k dispozici mnoho protistřel, které může proti blížící se hrozbě odpálit. Pro jednoduchost můžeme každou protistřelu charakterizovat pomocí jejího dostřelu (kladné reálné číslo). Za normální situace (pokud neurčí lidský operátor jinak) vyšle systém protistřelu, jejíž dostřel je mediánem mezi aktuálně dostupnými protistřelami.

Medián je prvek, který by se v setříděné posloupnosti nacházel přesně uprostřed. Pokud má posloupnost sudý počet prvků (tedy uprostřed leží dva prvky), budeme v tomto případě brát ten větší z nich (protistřelu s vyšším doletem).

Protistřely se do systému i doplňují (tak, jak jsou dopravovány na základnu), a proto by od vás spojenecká armáda potřebovala vybudovat rychlou datovou strukturu podporující dva typy operací:

1. Přidej protistřelu s doletem d_i do systému.
2. Odpal protistřelu s doletem, který je mediánem mezi aktuálními dolety (výsledkem by mělo být odebrání protistřely a vrácení jejího doletu).

Lehčí varianta (za 3 body): Vyřešte úlohu pro případ, kdy systém vysílá střelu s nejvyšším dostřelem.

Řešení

27-2-2 Prohledávání budov (10 bodů)

Po raketovém útoku stojí na základně několik poničených budov. Je nutné je všechny projít, odklidit trosky a hledat přeživší. Již se organizuje několik skupin záchranářů, ale je potřeba rozmyslet plán prohledávání.

Jedna skupina záchranářů může projít buď jednu budovu od přízemí do nejvyššího patra, nebo může naopak projít i-té patro v každé budově. Každé patro v každé budově je nutné prohledat alespoň jednou, vícenásobné prohledání nám nevadí.

Dostanete seznam budov a jejich počty pater. Rozmyslete, jak je všechny prohledat s co nejmenším počtem záchranných týmů.

Například pro výšky (5,2,4,1,2) stačí čtyři záchranné týmy, jak je vidět na následujícím obrázku:

Řešení

27-2-3 Průjezd jeřábu (10 bodů)

Potřebujeme dostat autojeřáb z jednoho konce města Dhahran na druhý, aby pomohl s odklízením trosek na vojenské základně. Stavební firma sídlící na druhém okraji města je ochotná půjčit jakýkoliv ze svých jeřábů. My bychom chtěli k troskám dostat co největší jeřáb, ale čím větší, tím také vyšší – a ulice Dhahranu jsou prošpikované nízko zavěšenými elektrickými dráty.

Na vstupu máme mapu města zadanou jako síť ulic a křižovatek. Ulice jsou obousměrné, ale pro každou ulici máme údaj, jaké nejvyšší vozidlo jí ještě může bezpečně projet. Mapa města tedy představuje ohodnocený graf.

Navíc dostaneme ještě dvě označené křižovatky, sídlo firmy a vojenskou základnu. Najděte cestu mezi těmito dvěma místy, kterou může projet co nejvyšší jeřáb.

Tato úloha je praktická a řeší se ve vyhodnocovacím systému CodEx. Přesný formát vstupu a výstupu, povolené jazyky a další technické informace jsou uvedeny v CodExu přímo u úlohy.

Řešení

27-2-4 Stahování map (12 bodů)

Přes pomalé připojení potřebujeme přenést několik snímků o rozměrech R×S políček. Každý snímek můžeme přenést buď samostatně nezávisle na ostatních, pak nás jeho přenesení stojí R · S času, nebo jako diferenci od jiného, již přeneseného snímku. V takovém případě se přenášejí jen rozdílná políčka, ale je nutné počítat s režií přenosu W navíc (například proto, že nestačí jen přenést hodnotu na políčku, ale musíme ještě udat jeho souřadnice, tedy posíláme tři čísla namísto jednoho).

Konkrétně, pokud bychom chtěli snímek A_i přenést jako diferenci oproti již přenesenému snímku A_j a D_ij by nám vyjadřovalo počet rozdílných políček obou snímků, pak by náklady na přenos A_i byly D_ij · W.

Na vstupu dostanete počet snímků N, jejich rozměry R a S, režii přenosu W a pak všech N snímků. Vaším cílem bude uspořádat snímky v nějakém pořadí a u každého zvolit, jestli se má přenášet celý, či jako diference od nějakého zvoleného snímku, aby celkové náklady na přenos byly nejmenší možné.

Při řešení úlohy předpokládejte N ≤ 500, R, S ≤ 20.

Lehčí varianta (za 4 body): Řešte stejnou úlohu, ovšem s omezením N = 3.

Řešení

27-2-5 Nejdelší příkaz (12 bodů)

Nervovým centrem každého systému Patriot je řídící počítač s několikanásobnou zálohou. Při zkoumání důvodů problému již technici vyloučili fyzické selhání počítačů, a tak padl jejich zrak na software.

Při programování se používá specifický programovací jazyk, ve kterém se jednotlivé příkazy skládají z posloupnosti klíčových slov. Každý příkaz může začít libovolným klíčovým slovem, ale každé navazující klíčové slovo může vzniknout jen vložením jednoho písmene do předchozího (posloupnost UA,DUA,DUHA,DUCHA je korektní, ale posloupnosti DUA,DUCHA ani DUA,DUHA,DUHY již ne).

Techniky by zajímalo, jaký nejdelší příkaz (co do počtu klíčových slov) lze v jazyce sestavit a jestli náhodou touto délkou nepřekročí délku vestavěného příkazového zásobníku, a nemůže tak způsobit systémové selhání.

Toto je praktická open-data úloha. V odevzdávátku si necháte vygenerovat vstupy a odevzdáte příslušné výstupy. Záleží jen na vás, jak výstupy vyrobíte.

Formát vstupu: První řádek obsahuje počet klíčových slov, na dalších řádcích jsou uvedena jednotlivá klíčová slova. Slova se mohou opakovat.

Formát výstupu: První řádek obsahuje délku nejdelšího příkazu, na dalších řádcích jsou vyjmenována klíčová slova tohoto příkazu. Pokud je nejdelších příkazů více, vypište libovolný z nich.

6
abc
aba
aa
b
bc
dacb

3
b
bc
abc

Řešení

„Program se zdá v pořádku, budeme si tedy muset ušpinit ruce,“ řekl znaveně poručík a odvedl svůj tým techniků ven k lehce poškozenému radaru. „Zkusíme zjistit, jestli jsou všechny části systému na svých místech a komunikují spolu.“

„Ale pane, to bude hrozně moc práce, rozebrat to a prověřit každý kabel nám bude trvat dny!“ „Máte snad lepší nápad?“ zeptal se Blair. Mladý desátník se chvíli zamyslel, pak odběhl dovnitř, vytáhl ven jeden z počítačů a přinesl kupu propojovacích kabelů.

„Můžeme zkusit do jednotlivých uzlů systému vysílat signály a sledovat, za jak dlouho se dostanou do jiných. To by nám mělo dát odpověď na to, jestli jsou spoje v pořádku.“

27-2-6 Testování odezvy (14 bodů)

Technici naměřili na propojeném počítačovém systému, sestávajícím z N uzlů, jak dlouho trvá signálu dostat se z každého uzlu do každého jiného. Systém je tvořený propojenými dráty, a vyslané signály tak mohou volně procházet skrz celou síť, jen jim překonání každého drátu trvá určitý čas.

Z provedeného měření jsme dostali čtvercovou matici A o rozměrech N×N. Vaším úkolem je sestrojit ohodnocený strom o N vrcholech, v němž vzdálenost mezi vrcholem i a vrcholem j odpovídá hodnotě A_ij, nebo říct, že žádný takový strom neexistuje.

Například pro matici

je výsledkem následující strom:

Naopak si snadno rozmyslíte, že pro matici

řešení neexistuje.

Lehčí varianta (za 6 bodů): Řešte úlohu s předpokladem, že strom, kterému matice odpovídá, je neohodnocený (tj. každá jeho hrana má jednotkovou délku).

Řešení

27-2-7 Shellové skripty (12 bodů)

V minulém dílu jste se naučili pár základních příkazů shellu. Víte, jak vypadá adresářová struktura systému, a umíte si trochu hrát se soubory. Po přečtení tohoto dílu seriálu byste měli být schopni použít shell jako plnohodnotný programovací jazyk. Naučíte se vytvořit skript, používat proměnné a podobné věci.

Skripty

Skript je tedy obyčejný textový soubor, který obsahuje příkazy pro shell. Otevřete si svůj oblíbený editor a v něm třeba soubor skript.sh. Koncovka souboru není rozhodně nutná, název souboru je informací jen pro uživatele. Do něj můžete napsat třeba toto:

echo "Jsi v adresáři:"
pwd

Věřím, že poznáte, co skript dělá. Pokud ne, můžete ho zkusit spustit:

hroch@ksp:~$ bash skript.sh
Jsi v adresáři:
/home/hroch

Takto spustíme nový shell. Pokud dáme shellu jako první poziční argument existující soubor, spustí jej. To je pěkné, ale není to „program“. Aby šlo skript spouštět samostatně, musíte ještě pár věcí zařídit.

Minule jsme si říkali, že soubory mají nějaká práva. Podrobnější rozepsání očekávejte v príštích dílech, dnes jen krátce. Každý soubor má různá práva pro svého vlastníka, skupinu a ostatní. Tři základní práva jsou Read, Write a eXecute, neboli čtení, zápis a spuštění. Aby byl shell ochoten soubor spustit, musíte mít právo spuštění a samozřejmě čtení.

Na změnu práv souboru použijte příkaz chmod. V prvním argumentu lze říct o jaká práva jde, dalšími jsou pak změněné soubory. Následující příklad učiní náš skript spustitelným:

hroch@ksp:~$ ls -l skript.sh
-rw-r--r-- hroch ksp 29 1. říj 12:00 skript.sh
hroch@ksp:~$ chmod +x skript.sh
hroch@ksp:~$ ls -l skript.sh
-rwxr-xr-x hroch ksp 29 1. říj 12:00 skript.sh

Ještě musíme říct systému, čím že to má skript spustit. Doplňte tuto konstrukci na první řádek souboru:

#!/bin/bash

Při psaní příkazu v shellu jsme zatím první slovo na řádku označovali jako příkaz. Není to ale úplně pravda – prvním slovem je název souboru nebo interní příkaz shellu. Shell má několik adresářů, ve kterých programy hledá, pokud nejsou zadány s cestou. Jedním z nich je určitě /bin, takže když napíšete jen „bash“, shell si domyslí /bin/ a spustí /bin/bash.

Pokud ale dáte na začátek řádky soubor i s adresou, shell si nic domýšlet nebude a zadaný soubor prostě spustí (pokud je spustitelný).

hroch@ksp:~$ /home/hroch/skript.sh

Možná si vzpomenete na všudypřítomný adresář . (tečka). Teď si ukážeme, k čemu se dá využít. Pokud byste se pokusili spustit jen příkaz

hroch@ksp:~$ skript.sh

hroch@ksp:~$ ./skript.sh

Procesy

Každý běžící program je zabalen do struktury, které říkáme proces. V ní najdeme například PID (Process ID, identifikátor procesu). To je nějaké číslo, unikátní pro každý běžící proces. Jakmile dojdou volná PID, systém vám již nedovolí další proces spustit.

Dále si proces pamatuje uživatele, pod kterým běží, stav, ve kterém se nachází, PID svého otce nebo třeba terminál, ke kterému je připojen.

Jak se ale takový proces vytváří? Předně, vyrobit „čistý“ proces není možné. To udělá při startu systému jádro, které spustí program init. Nadále se procesy můžou jen kopírovat.

Takové operaci se říká fork a můžete si ji představit jako rozdvojení. Před zavoláním systémového volání fork jste měli jeden proces, po něm máte dva. Úplně stejné, až na PID. Jednomu zůstane a stává se rodičovským procesem, ten druhý má PID nové a stává se synem.

Pro vypsání procesů můžete použít příkaz ps. Jeho parametry nejsou dané normou, ale něco jako ps ax by mělo vypsat všechny procesy běžící v systému.

Dalším systémovým voláním je exec, kterým se ukončí váš program a nahradí se jiným. Například, pokud v terminálu spustíte program, váš shell provede fork. Tím vznikne kopie shellu, která vzápětí zavolá exec na váš program.

Každý uživatelský proces má tedy svého otce. Může od něj dostat nějaké informace, třeba v paměti před forkem. Zpět je to ale složitější. Dokud oba běží, existují prostředky meziprocesové komunikace. Jak ale oznámit otci „Je mi líto, chyba, končím?“

Když proces ukončí svůj běh, není okamžitě vymazán. Místo toho mu jádro vystaví úmrtní list a čeká, než si ho jeho otec vyzvedne. Pokud mezitím skončil také otec, vyzvedne si ho init. Pokud otec běží, ale na svého syna zapomněl, bude syn čekat v paměti navěky. Operaci vyzvednutí můžete najít jako systémové volání wait.

Součastí ukončeného procesu je návratová hodnota. To je jednobajtové číslo (0–255) a jeho interpretace je čistě na otci. Můžete si předávat klidně výsledek nějaké operace, ale k tomu je jeden bajt docela málo. Místo toho se návratová hodnota používá pro signalizaci úspěchu nebo chyby. V UNIXovém prostředí je zvykem, že nula značí úspěch, nenula nějakou chybu.

Proměnné

Opravdová legrace začne až s proměnnými. Shell má proměnné z různých důvodů pouze typu řetězec. Nelze s nimi provádět nic zázračného, lze do nich jen zapsat hodnotu nebo naopak proměnnou expandovat (nahradit, použít, …). Tyto dvě operace ale stačí ke všem myslitelným potřebám.

prom=ksp
echo $prom

Na prvním řádku jsme do proměnné prom přiřadili „ksp“. Důležité je, že před rovnítkem není mezera – podle toho shell pozná, že chceme přiřadit do proměnné a ne spustit příkaz prom. Všimněte si také, že součástí názvu proměnné není znak $.

Na druhém potom spouštíme příkaz echo. Znak $ říká „vlož sem proměnnou“. Shell nejprve vyhledá odpovídající proměnnou a vloží ji na dané místo ještě před spuštěním příkazu.

Tomuto procesu se říká expanze a popíšeme si jej přesněji. Na začátku má shell řádku, která mu byla zadána. Tu rozdělí poprvé na slova, posloupnosti nebílých znaků, případně části ohraničené uvozovkami. Poté provede nahrazení složených závorek {} a tildy ~ (viz minulý díl). Pak přijdou na řadu proměnné. Bash nabízí spoustu rozšíření expanze proměnných, odvážným doporučuji podívat se do manuálu. Neexistující proměnné jsou prázdné řetězce.

Další krok expanze si popíšeme podrobněji. Často se hodí si někam schovat výstup nějakého příkazu. Už to umíte se soubory. Bez souborů to lze s použitím jedné z těchto dvou konstrukcí pro substituci výstupu:

cas=`date`
cas=$(date)

cas=`date +\`cat format-\\\`date +%Y\\\`\``
cas=$(date +$(cat format-$(date +%Y)))

V dalším postupu expanze se jednotlivé shelly liší. Společné je jen další rozdělení výsledků předchozích expanzí na slova. Na to pozor, kdekoli použijete proměnnou, její obsah se znovu rozdělí. Pokud chcete použít obsah proměnné jako jeden argument, je potřeba zapsat ji jako "$prom", nestačí jen $prom.

Následně proběhne vyhodnocení wildcardů a odstranění escapovacích zpětných lomítek. Až na konci tohoto procesu shell vezme první slovo, spustí jej a předá zbylá slova jako argumenty.

Teď už si můžeme říct pořádně, jaký je rozdíl mezi použitím uvozovek ", apostrofů ' a ničeho. Pokud napíšete text jen tak, použijí se všechny expanze. V uvozovkách se ztrácí význam všech speciálních znaků vyjma $, ` a \, takže se použijí jen expanze proměnných a substituce výstupu. V apostrofech nemá speciální význam vůbec nic, dokonce ani zpětné lomítko. Napsat apostrof do literálu v apostrofech tedy nelze.

echo 'Napsat apostrof ('\'') není snadné.'

Důležitý je rozsah platnosti proměnných. Každá proměnná, kterou ve skriptu máte, je viditelná jen a pouze pro váš skript. Nepřežije konec skriptu a nepředá se do vnořených spuštěných příkazů. To druhé lze změnit tzv. exportem proměnné.

Pomocí interního příkazu export prom zařídíte, že obsah proměnné prom bude dostupný i v programech, které spustíte zevnitř vašeho skriptu.

Naopak, proměnné z „vnějšku“ budou dostupné jako tzv. proměnné prostředí. V shellových skriptech se jejich obsah dostane do vnitřních proměnných, např. v C se k nim dá přistoupit pomocí funkce getenv.

V souvislosti s rozsahem platosti proměnných se hodí příkaz source, který provede vložení. Pokud nějaký skript zavoláte, dostanete z něj pouze výstup a návratovou hodnotu – není způsob, jak by mohl předat obsah proměnných. Pokud jej ale vložíte, spustí se jeho obsah ve stejném procesu. Má tedy přístup ke všem proměnným vašeho programu a obráceně.

K nahlédnutí do proměnných prostředí se dá použít příkaz env. Pokud chcete spatřit i neexportované proměnné, pomůže interní příkaz set.

Dále má shell spoustu magických proměnných:

• $0 obsahuje název skriptu tak, jak byl volán
• $1…$9 poziční argumenty
• $# počet argumentů
• $* a $@ všechny argumenty (rozdíl níže)
• $$ identifikátor procesu shellu
• $IFS znaky používané pro oddělení slov v konečné fázi expanze

$* a $@ jsou obě zkratkou za vypsání všech pozičních argumentů, jen se každá chová jinak podle uvozovek:

Výchozí hodnota proměnné IFS (z angl. Internal Field Separator) je mezera, tabulátor a nový řádek. Díky tomu se chová dělení na slova před expanzí stejně jako po ní. IFS ale můžete změnit a tím si upravit chování některých příkazů k obrazu svému – nebo taky způsobit divné chování shellu.

Řídící struktury

Začněme podmínkou. Její syntax je:

if cmd; then ...; else ...; fi

Velmi důležitý je příkaz test, který umožňuje porovnávat svoje parametry, a to dokonce i v číselném kontextu. Užitečný je jeho manuál, určitě se do něj podívejte (man test). Pár používaných testů:

Příkaz test ale v mnoha zdrojových kódech nenajdete. Existuje na něj totiž alias, který vypadá přirozeněji – příkaz [. Pokud ale test voláte tímto jménem, musí být jeho posledním argumentem ].

if [ "$i" -ge "$j" ]

Syntaxe cyklů je v jistém smyslu podobná.

while cmd; do ...; done

Zajímavější je cyklus for. Neprve ukázka:

for i in 1 2 3 4 5; do ...; done

Pokud vynecháte in a seznam slov za ním, bude for iterovat přes poziční argumenty.

Úkol 1 [2b]

Vypište názvy těch souborů v pracovním adresáři, které jsou prázdné.

Další užitečnou konstrukcí je něco, co připomíná switch z klasických programovacích jazyků. Protože ale shell pracuje jen s texty, umožňuje vybírat mezi variantami podle tvaru řetězce:

case "vstup" in
	vzor) ... ;;
	vzor1|vzor2) ... ;;
	[a-z]) ... ;;
	*) ... ;;
esac

Shell postupně zkouší, jestli vstup neodpovídá některému ze vzorů, a vybere první splňující větev. Vzory jsou klasické shellové wildcardy. Je možno jich uvést více, jako na druhém řádku, a vzájemně je oddělit svislou čarou.

Ve vzorech můžete použít většinu expanzí (proměnné, ", wildcardy, …). Každou větev musíte ukončit jedním z operátorů ;; a ;&. První jmenovaný ukončí zpracovávání case, tedy již nespustí žádnou větev, kdežto po druhém bude shell pokračovat v porovnávání. Expanze vzorů probíhá až těsně před porovnáním.

Protože pravá zavírací závorka rozbíjí jednoduché zvýrazňování syntaxe, je možno v dnešních shellech před vzor napsat nepovinnou závorku do páru.

Na co nesmíme zapomenout, jsou operátory && a ||, můžeme číst jako and a or. Používají se místo oddělovačů příkazů, tedy tam, kde byste použili rouru nebo středník.

Podstatné je, že se vyhodnocují zkráceně. To znamená, máme-li seznam příkazů spojených &&, spouštějí se po sobě a první, který vrátí nenulu, sekvenci ukončí. Naopak, posloupnost příkazů spojených || ukončí první úspěšný příkaz.

Dají se využít k příjemnému podmínění vykonání příkazů:

[ -f soubor ] && ...
mkdir .lock || exit

Zejména druhý příklad si zapamatujte, mkdir vrátí nulu tehdy a jen tehdy, pokud adresář neexistoval a podařilo se ho vytvořit (znovu připomínáme, že ve světě UNIXu značí nulová návratová hodnota úspěch). Dá se tedy dobře použít jako virtuální zámek.

Pokud byste potřebovali návratovou hodnotu příkazu negovat, můzete tak učinit připsáním ! před příkaz. Vykřičník a příkaz ale musí být dvě oddělená slova, musí mezi nimi být mezera.

Úkol 2 [3b]

Napište skript, který vypíše všechny své argumenty v opačném pořadí, než v jakém je dostal.

Složený příkaz

Kdekoli, kde je možno spustit jeden příkaz, je možno místo toho použít příkaz složený. Příklad použití:

{
	echo "Soubor 1:"
	cat s1
} >s2

To znamená, že shell provede fork, a obsah závorek provede v synovském procesu. Přesměrování vstupů a výstupů tedy provádíte na nové instanci shellu. V subshellu nelze nijak ovlivnit prostředí shellu otcovského, všechny proměnné jsou lokální pro subshell. V kontextu subshellu obsahuje proměnná $$ id procesu otcovského shellu, přestože jde o jiný proces.

Vstup

echo prvni druha | {
	read prom1 prom2
	echo "prom1: $prom1"
	echo "prom2: $prom2"
}

read přečte řádek ze standardního vstupu, rozdělí jej na slova podle IFS, první slovo vloží do první proměnné, druhé do druhé a tak dále.

Pokud je méně slov na vstupu než proměnných, zbylé proměnné se vyprázdní. Pokud je tomu naopak, do poslední se uloží celý zbytek řádku bez oddělovačů na konci.

Úkol 3 [1b]

Poslední příklad by bez složených závorek jen tak nefungoval. Proč je musíme použít?

Úkol 4 [3b]

Pro každého uživatele z /etc/passwd vyrobte v aktuálním adresáři soubor, jehož název bude odpovídat uživatelskému jménu daného uživatele. Obsahem tohoto souboru budiž uživatelův výchozí shell. O struktuře /etc/passwd se dočtete v manuálu, man 5 passwd.

Úkol 5 [3b]

Napište skript, který bude zpracovávat textový log příchodů na velké setkání KSP. Řádky obsahují akce (prichod/odchod), pohlaví (M/F) a pak jméno (jednoslovné nebo i víceslovné), oddělené mezerou. Úkolem skriptu bude načíst tento soubor a každý řádek vypsat hezky ve tvaru „Prisla Jana Novakova“, „Odesel Petr“ a podobně. Dávejte pozor na správný tvar prvního slova podle pohlaví.

Závěr

Abychom si připomněli a ujasnili, jaké věci jsme se dnes naučili a jaké můžete použít v řešení jednotlivých úkolů, zde je jejich přehled:

• Psaní a spouštění skriptů (adresář tečka)
• Vytváření a život procesů v UNIXu (fork, exec, PID)
• Proměnné (proměnné pro argumenty, $IFS)
• Řídící struktury (if, else, while, for, case)
• Příkaz test a && s ||
• Složené příkazy a read.

V dalším pokračování se můžete těšit na některé pokročilejší UNIXové příkazy, jež vám umožní třeba třídit a filtrovat velká data jen pár stisky kláves. Doufáme, že nám zachováte přízeň i nadále.

Ondra Hlavatý

Řešení