Pohádky
Kniha pohádek postupně sestavovaná pisatelskými talenty, které se hlásily na JSKP 2006. Potěšte se tedy následujícími perlami básnického umu:
Kniha: Alenka v říši divů. Zase tolik beletrických knih psaných matematiky není, a tahle je skutečně dobrá.
Pohádka:
Postmoderní pohádka o hroších
Mé jméno je Oldřich. Jsem hroch. Mám rád jídlo. Mé jméno je Oldřich. Jsem hroch. Mám rád jídlo.
Jednou jsem spal.
(Chró, pší, chró, pší...)
... když tu...
(Chró, pší, chró, pší...)
... někdo spal vedle mne!
(Chró, pší, chró, pší...)
{ A nebo ne. Milý čtenáři, věz, že osud mé postavy nyní visí na vlásku. A že ona mne ukecává, aby vedle ní někdo ležel. A já jako autor jsem v pokušení svou postavu poslechnout, ale radši si hodím mincí... }
Mé jméno je Oldřich. Jsem hroch. Mám rád jídlo. Jenom se mi to zdálo. Nikdo vedle mne neleží. Ach, ty sny.
{ Málem bych zapomněl, že píšu pohádku. }
Zajímavé, támhle je nadpřirozený předmět.
{ Postmoderní! }
Připomíná mi jedno dílo Francise Bacona, Bacona, Bacona...
{ Pohádka musí skončit dobře. }
Hle, někdo vedle mne leží! Informatička!
{ Závěrem bych rád vyjádřil svou naději, že přihlášek nebude tolik, abyste museli provádět selekci, neboť když mne nemá rád výběr přirozený, pochybuju, že ten umělý bude mít více citu a empatie. }
{ Ksakra, ještě rým na ham. }
Máte-li přespříliš paměti RAM, najděte hrocha, udělá ham.
{ A je to současně poučení z příběhu pohádky! Primární potřeby (ham - někdo další ve spaní v posteli) jsou důležitější než ty vyšší (RAM - snění, což je vlastně narozdíl od jezení kulturní lidský projev). }
Kniha: Nevíte, co dělat? aneb 100 způsobů jak zlepšit domácnost (Hroši by po tomhle nikde nesáhli a já bych mohl spát jako hroch.
Pohádka:
Z pokoje Hrocha se line velké DUNĚNÍ! Už zase spí... "Hmfmfmfmf fffffff, Hmfmfmfmf ffffffff..."
"Vstávat! Vstávat a řešit!", ozvalo se skomírající Hrochovo svědomí. Hroch je pokušen výzvou svého svědomí, zčásti také kvůli tomu, že má děsný HLAD. Dobré jídlo neviděl od doby, co se ledničky přesunuly z jeho pokoje do kuchyně. A když říkám dobré jídlo, myslím tím něco jiného než to, co patří do základní výbavy studovny (snad až na květiny).
Hroch tedy nakonec zvedl své masivní masité tělo a šel pro jídlo. Po 3 dílčích spáncích dorazil do kuchyně. V celkem 3 ledničkách našel však jen 3 ingredience. K tomu jedna z nich byla taková velká, nehezká, hnisací sýr. Hroch byl číslem 3 (průměrem cifer Odpovědi na věčnou otázku) tako okuzlen, že neodolal a sestavil svůj oběd ze 3 ingrediencí.
Veku dlouhou, rovnou a ohebnou, zasypal šunkou hezky foremnou, sýru nedal tři, ale jen jeden smrdutý gram, pak strčil haldu do tlamy a udělal ham.
Kniha: Jak se dobře najíst a moc nepracovat
Pohádka:
Jednou měl hrošík Seček z 3. serie velkou nouzi o jídlo, jelikož trávník už mu přestával stačit, protože rostl moc pomalu. Požádal tedy o pomoc Skrblíkváka, aby trávník rostl rychleji. Ten nastudoval knížky o genetickém inženýrství a podařilo se mu upravit genetický kód trávy tak, že rostla o mnoho rychleji. Každý den se počáteční délka stébla nepříčítala, nýbrž s ní byla délka stébla násobena. Stéblo, které tak dříve vyrostlo každý den o 20cm, nyní rostlo přímo geometricky (20*20*20....). "Teď budu zas mít spoustu jídla a budu moct jen spát a jíst!" radoval se Seček. Ham, mňam ... a už si pochutnával na geneticky modifikované trávě. Když se dosyta najedl (to trvalo několik dní) šel se po té dřině pořádně vyspat. Chrrrrrr, chrápal tak, že všechny ostatní hrochy probudil, ti se naštvali a celý trávník mu podupali. A to je konec pohádky.
Kniha: Byla by to taková šedá knížka, o které by si každý na první pohled myslel, že je nudná a nevýrazná. Ale potom co by si ji vzal do ruky by každý hned změnil názor. Zaujala a překvapila bych ho tím, jaká dokážu být zajímavá a poučná. Jen je problém v tom, že na světě je spousta lidí, kteří se řídí hlavně obalem a né obsahem. No nic, asi budu muset změnit obal.
Pohádka:
Kdysi dávno, když naši planetu ještě nebrázdily lidské kroky, byla skoro celá země jedna velká kaluž. Existovalo pouze jediné místo, jediné, kde byl kus pevniny. Inu, on to nebyl vlastně kus, spíš kousek nebo kousíček. Ale přes to všechno to byl pro někoho strašně důležitý kousíček. A to pro tři malé hrošíky, kteří tam žili. První z nich se jmenoval hrošík "K", druhý hrošík "S" a konečně ten třetí ten se jmenoval hrošík "P". Nebyli to obyčejní hrošíci, ale neobyčejní hrošíci. Byli velice líní a rozmazlení. Neznali nic jiného než jídlo, spánek a zase to jídlo. Když se náhodou jeden z nich probudil, jak jinak než z důvodu, že mu nedala spát myšlenka na jídlo, tak z jedné strany slyšel "mlask,mlask" a z druhé "chŕŕrr...pššš,chŕŕr pšš". A tak to šlo dál a dál a šlo by to tak ještě dlouho, kdyby se najednou z čista jasna neobjevily tři krásné hrošice. V ten moment hrošíci vyskočili a byli ochotni udělat pro své hrošice první poslední, aby tam s nimi zůstaly. Hrošice však nebyly tak ochotné jak hrošíci. Vůbec je neznaly a bály se, aby se jim nic nestalo. A tak vymyslely úkol, jak zaručeně zjistit, co jsou vůbec zač. Úkol zněl takto: "Napište nám milí hrošíci báseň o vašem životě. Tato báseň ale musí být upřímná a pravdivá a nepokoušejte se nás podvést, protože my bychom to stejně poznaly. Ale pozor! Máte na to čas jen do dnešního večera." Hrošíci z toho byli úplně zdrcení a báli se, že potom, co zjistí, jaký měli doposud život, je nebudou už vůbec chtít. Celý den seděli a přemýšleli, jak to udělají. Dokonce ani na to jídlo už nepomyslili. Přemýšleli a přemýšleli, až dospěli k závěru: "Nebudeme nic skrývat a napíšeme báseň pravdivou a upřímnou". Dali hlavy dohromady a po malé chvilce vymysleli tuto báseň :
"Celé dny jen ležíme
a na jídlo myslíme.
Známe pouze chŕŕrrr a ham,
věřte, není to žádný klam."
Poté odnesli báseň hrošicím a čekali na ortel. Byly to pro ně nejhorší chvilky života. Nohy se jim tak třásly, že nemohli ani stát. Čekali a báli se. Najednou se objevily hrošice. Hrošíci si stoupli, bledí jak stěny, zvědaví co bude. Mysleli si, že mají prohráno. Ale... hrošice se všechny naráz usmály, začervenaly a rozběhly se k nim. Nemusely ani nic říkat, protože hrošící si sami uvědomili, že hrošicím nešlo o to, slyšet nějakou báchorku o tom jací jsou hrošíci šikovní a zruční, ale o to, aby dokázali přiznat své špatné stránky. Od toho okamžiku se z hrošíků pomalu začali stávat chytří a šikovní hrošíci, kteří se dobře starali o své hrošice. A pokud ten kousek země ještě existuje, a já věřím že ano, tak tam určitě žíjí šťastně až dodnes.
Trochu jsem se rozepsal,ale snad to nevadí. Na pravopis prosím moc nehleďte, protože mi čeština moc nejde.
Kniha: HSP := Hroší studnice písniček =o)
Pohádka:
Když se hroši probudili,
dobrou kaši uvařili,
na jídle si pochutnali,
na procházku se vydali.
Vesele si lebedili,
váleli a zívali,
neviděli, jak se blíží,
zlí medvědi mývalí.
Hop a skok - a už ho drží, hrošík leží na zemi.
Nad ním hrozivě se sklání,
zlí medvědi mývali.
Cení zuby, olizují,
už se těší na jídlo,
když tu, nedaleko v houští,
chrrr se ozve a pak "Co!?".
Z houští vyběh hroší táta,
schrupnout si byl tošičku,
rozžhavený do růžova,
vyběh na ně z houští, hup.
Medvědi se táty lekli,
nohy vzali na ramena,
hrošíka už nepojedli,
utíkali jako střela.
A pak hroši ham, ham, ham,
řízky byly k večeři,
ulehli pak do hajan,
a ty taky, tak už spi.
Kniha: Pod kůži a dál (sbírka hroší poezie)
Pohádka:
Hroch a roh
V lese zuří panika,
hroch za hrochem utíká.
"Ztratil se nám lesní roh!"
pláče smutně malý hroch.
To se ale brzy změní...
Hroší král má prohlášení:
"Za odměnu dáme tomu,
kdo zas vrátí náš roh domů,
jídlo, pití, drahé skvosty.
Oprosťte se od lenosti!"
Strako, sojko, rarohu,
víte něco o rohu?
"Chrrr.." budí se jezevec
"Váš roh není moje věc..."
oCo se týká toho rohu,
to vám asi nepomohu."
Konečně se zvedne ruka
malého hrošího kluka:
"Přiznávám se k přečinu -
- měl jsem roh na svačinu.
Vidím jídlo, mlasknu 'Ham!
Podlehnu, či odolám?'
Pak však můj hlad zvítězil...
Z rohu jenom růžek zbyl."
Kniha: Snažím se řešit KSP, ale zpravidla na to mám málo času a pak nestíhám... Každopádně velmi rád programuji. Byl jsem na vašem podzimním soustředění a moc se mi tam líbilo.
Pohádka:
Hrošíkova cesta z odnikud do nikam aneb jak se dostat od papání zase k dalšímu papání
Jednou, když zrovna náš hrošík nemyslel na jídlo ani spánek, se rozhodl, že vyrazí na velikou cestu. Neměl ale vůbec ponětí, kudy ani kam by měl jít, přesto se nenechal touto maličkostí odradit. Věděl totiž, že když se bude řídit jen svým citlivým nosem, dorazí přesně tam, kam chce. Co se ale nestane... Jen co vyšel, přeběhl mu přes cestu zajíc.
"Kampak jdeš?" ptá se zajíce.
"Ale," povídá zajíc, "jen si tak hopkám za prasátkem, pořádá velkou pařbu, bude tam pití, jídlo... Jestli chceš, seženu ti vstupenku, pojď se mnou."
A jak jinak, hrošík se nenechal dlouho pobízet, zapomněl ihned na velkou výpravu, inu šel za nosem. Co však netušil, že zajíc známý mafián a podvodník. Zval ho na oběd k prasátku, štreka k němu dlouhá, náročná. Oběd to ale měl být jeho vlastní. Spousty malých zajíčků - příbuzných mafiánského bosse - plynulo nenápadně v povzdálí od dvojice lesem. Všichni jen čekali, až se chudák hrošík cestou unaví, lehne si a usne. Jak totiž známo, že i v těchto letních dnech mívají hrochové své zimní spavé dny. Co ale zajíc nevěděl, náš hlavní hrdina je velmi aktivní zástupce svého druhu. Prospí jen asi 4/5 dne a to hlavně po pořádném dlabanci. A náš hrošík už nejed aspoň půl hodiny. S tím nikdo opravdu nepočítal! Kdo mohl tušit, že nakonec po dvaceti minutách za tím prasátkem dojdou a hrůše se mezitím neunaví a neusne?! Jak cesta pokračovala, zajíci byli čím dál tím víc nervózní. Nikdo ve skutečnosti nebyl pozván na pařbu k prasátku a čím byli blíž, tím víc se báli, že si jich nakonec někdo všimne a osvobodí jejich oběť. Když tu z ničeho nic, objeví se stín. Nikdo se neohlíží, všem už je jasné... Netrvalo to ani zlomek sekundy. "Ham" - a to nebyl jen optický klam. Zajíc byl fuč. Lesní policie ho dostihla a namístě sežrala za jeho nesnesitelné lhaní zvířátkům a opakované zvaní ostatních tvorů na cizí kalby. Tak vidíte... A jak to dopadlo s naším cestovatelem? Ten o ničem neví. Jen co totiž vyšli na palouček, zahlédl v dálce velkou spoustu jídla z prasátkovy pařby, kde ho nakonec všichni rádi viděli. No, a co myslíte. Už po pár soustech bylo slyšet ne moc tiché oddechování, které se neslo mýtinkou... "Chrápy chráp" :)
Kniha: Kniha o dokonalém spánku a dobrém jídle :-D
Pohádka:
//===============================================
//HROŠÍ VÝLET
//*tato pohádka je šířena pod GNU Public Licence*
//===============================================
#include <iostream>
#include <hrosi.h>>
using std::cout;
using std::endl;
using namespace hrosi;
using namespace hrosi_les;
using namespace sny;
int main() {
Hroch lenoch; //Žil jednou jeden hroch Lenoch
Hroch puntik; //a ten měl kamaráda Puntíka.
HrosiParta * zrouti;
if(puntik.pozvatNaJidlo(lenoch) == PUJDU_S_TEBOU) { //Jednoho dne pozval Puntík Lenocha na dobrou svačinu
zrouti = new HrosiParta(lenoch, puntik); //Tak oba hroši šlispolu
zrouti->jit(&hrosiLes); //na piknik do lesa.
Jidlo * jidlo = zrouti->hledatJidlo(); //Hledali nějaké jídlo,
if(jidlo != NULL && zrouti->chutna(*jidlo)) { //které by jim chutnalo.
zrouti->snist(*jidlo); //aby ho pak snědli.
delete jidlo;
}
}
else {
//Lenoch si pochvaloval, jakou to měl výbornou svačinu, a radoval se, že se nezůstal válet na louce.
//jako to dělá obvykle.
lenoch.spat(CELY_DEN); //Prochrápal by celý den
lenoch.sny(&zleSny); //a určitě by se mu ani nezdálo nic hezkého.
lenoch.hlad(); //A ještě ke všemu by dostal hlad.
}
//To je ale Puntík dobrý kamarád, že ho pozval na tak báječné jídlo, pomyslel si Lenoch.
zvuky.prehrat(&prase); //Cestou domů na louku ale zaslechli funění prasátka.
Smer kPraseti = puntik.naslouchat(&prase); //Puntík pozorně poslouchal, aby zjistil, kde prase je.
parta->jit(new Misto(kPraseti)); //A oba hrošíci šli za prasetem.
if(kPraseti.jeVCeste(&hrosiLouka)) {
//Jenže stalo se nestalo, hrošíci šli cestou za prasátkem přes svojí louku.
//A protože byli líní a ospalí, tak na louce zůstali.
delete zrouti; //Rozloučili se, popřáli si pěkné sny
lenoch.spat(DVA_DNY); //a šli
puntik.spat(DVA_DNY); //spát.
lenoch.sny(&krasneSny);
puntik.sny(&krasneSny);
}
try {
while(true) {
lenoch.chrapat(CITOSLOVCE_SPANI);
puntik.chrapat(CITOSLOVCE_SPANI); //A pokud se ještě nevzbudili, tak chrápou tam dodnes.
}
}
catch(bool * probuzeni) {}
finally {
cout << "Zazvonil zvonec a pohádky je konec." << endl;
}
/* A na závěr nějaký rým na slovo "ham" */
nahodnyRym(&cout, "ham");
}
Kniha: Nějaká, ve které se dá pohodlně ležet. Ležet v knihách je přece nejlepší.
Pohádka:
Byl jednou jeden malý hroch, který se jmenoval Ham-Mňam-Chró. Když spal, tak chrápal a ze spánku si mumlal: "Já mám hladhladhladhladhlad, já mám hladhladhladhladhlad..." Jednoho rána se probudil a zjistil, že má hlad. On sice měl hlad pořád, ale to mu nijak zvlášť nevadilo. Proto se rozhodnul, že navštíví svou nejoblíbenější ledničku. Když k ní ale přišel, zjistil, že je strašně smutná, protože ji někdo úplně celou vyžral. Ham-Mňam-Chró si chtěl dát jídlo, ale ve vyžraných ledničkách jak známo moc jídla nebývá. I rozhodl se hrošík, že ledničce přichystá překvapení. Chtěl zaskočit do obchodu pro nějaké dobroty, ale pak si uvědomil, že by to mohla být vy víte co, takže si to hodně rychle rozmyslel. Raději došel k telefonu a zavolal do nejbližší HSPRPJAPPS (Hroší Služba Pro Rozvoz Potravin, Jídla A Prášků Proti Spaní). Za poslední hroší pěťák si nechal přivézt čtyři malé BigMacHrochy, osm velkých Hrochakol a tři středně velké dorty s malými roztomilými marcipánovými hrošíky. Za chvíli přijelo auto s nápisem "Hroch rád dělá ham, pomozme mu tam" a čtyři ospalí hroši přinesli objednané jídlo. Hrošík se spokojeně nasnídal, pak nasvačil, naobědval, znovu nasvačil, povečeřel a po druhé, třetí, čtvrté a páté večeři si dal ještě šestou. Pak velmi pomalu doplnil zbylé zásoby do ledničky a zavřel ji na petlici. Podezříval se totiž z toho, že ve spaní vyžral celou ledničku sám. A protože hroši prostě nesnesou pohled na vyžranou lednici, nechtěl, aby se to opakovalo. A protože se blížil večer, hrošík si zalezl do postele a pak se již jen ozývalo "Já mám hladhladhladhladhlad...Chrrrrrr...Já mám hladhladhladhlad...Chrrrrrr...zzzzzzz..."
P.S.: A já si myslel, že tu přihlášku budu mít za 5 minut a zatím tady čtvrt hodiny hladovím a potím pohádku.
o/p>
Kniha: Byla by to Hroší kronika, do které by se zapisovalo vše, co se stalo a podařilo všem hrochům a hrošicím!
Pohádka:
Dávno v minulosti se všichni hroši a hrošice, včetně paní Hrochové a pana Hrocha, ukládali k zimnímu spánku. Před tímto dlouhým odpočinkem měli takový hlad, že všechno jídlo v okolí snědli. Když nastala zima, tak hroši a hrošice ulehávali do svých postýlek, ze kterých se ozývalo chrr ff chrrr fff. Na jaře se jako první vzbudí paní Hrochová, aby všem mohla nachystat jídlo pro svá dítka a pana Hrocha. Dětem se jako každý rok nechtělo vstávat. Kdyby jim paní Hrochová nezavoněla dobrým jídlem pod nosem, tak by spali asi do teď. Hroši a hrošice byli po zimě zesláblí a tak z tohoto důvodu měla paní Hrochová složený né moc veršovaný veršík, aby jim lépe chutnalo a měli více energie: "Vezmi si papu, udělej ham, ať je to jiídlo rychle tam!". Všem se to strašně líbilo a to dobré jídlo, co uvařila, bylo hned snězeno. Děti paní Hrochové si šly, ona umyla nádobí a pan Hroch zjišťoval škody na domku po zimě. A takhle se to opakovalo každý rok.
Kniha: Kuchařka
Pohádka:
Zil byl jeden zly hroch Zrout, a ten mel strasny hlad. Pokazde kdyz se vzbudil, rikal: dejte mi honem jidlo, nebo tady vsechno rozdupu! Kdyz ho dostal, hned zacal zpivat: "Smazeny kuratko, to rad mam!" "Cokoladovy dort, vidim a hned: ham!" Protoze zpival velmi, ale opravdu velmi falesne, tak to jednoho hrocha rytire nastvalo. "Co mu budeme davat kazdy den tolik jidla a jeste poslouchat ten hrozny pazvuk? Na jatka s nim!". A jak rekl, tak se stalo: hned druhy den nasel cislo na reznika a rekl mu, ze vi o vydatnem zdroji hrosiho tuku a pokud mu zaplati, tak mu ho sdeli. Dostal 100 000 HK(hrosich korun) a sel reznikovi ukazat zleho hrocha. Ten zrovna zpival. Reznik: "To je strasne, tohle poslouchat. Jestli hned neprestane, tak se na to vykaslu." Zrout nastesti upadl do celodenniho spanku a prestal zpivat. Pouze chrapal, az se strecha nadnasela. Kdyz prisli do jeho bahniste, zrovna zpival ze spani: "Smazeny kuratko, to rad mam!" "Cokoladovy dort, vidim a hned: ham!" Reznik pripravil pc s windlemi, spustil ho, probudil Zrouta. Jen co Zrout uvidel logo windli, hned se vydesil az dostal infarkt. Reznik ho odvezl na jatka a od te doby ziji v miru a stesti.
Kniha: Chata v Jezerní kotlině (Jaroslav Foglar)
Pohádka:
Žili byli, hroší bratři.
Učili se jak se patří
Málo jídla ale jedli,
proto časem hrozně zbledli.
KSP teď řeší hravě,
díky jejich pestré stravě.
Po jídle se zamyšleně odeberou ke stolu,
Káespéčko hned vyřeší, zbaví se svých úkolů.
Jídlo to je základ všeho! Radí stará hrošice.
Po vydatném občerstvení mozek maká velice.
Chrr,chrr brzy ozývá se, malí hroši tvrdě spí.
Jenom jejich moudrá máti sedí tiše, ještě bdí.
Přemýšlí teď ustavičně, co jim zítra uvaří,
kuchařku si prolistuje, rybí maso nasmaží!
Kniha: O velikém hroším spaní
Pohádka:
Hroší(k) Karkulka a dva měsíčci
Byl jeden hrošík,
v ruce měl košík,
k svátku babičce
přání v kapsičce.
Šel cestou klikatou
a šel rovně
za jedlí špičatou
uklouzl po ledě.
Šel cestou klikatou
a šel rovně
za jedlí špičatou
narazil ne sledě.
Tam plná jich bystřina
a rudých malin mýtina
hned tam vedle,
jak je ta jedle.
I nasbírám trošičku
pro starou babičku...
Pak šel zas dál,
vánek ho ovíval,
za houštinou borovou
chaloupka s babičkou.
Jídlo přinesl jsem
a přišel blahopřát.
Ach, synku, jen pojď sem
já ještě nemám hlad.
Ale babičko, co vaše uši?
Jsou celé špičaté, ne jak se sluší.
A mlsně zírají vaše oči,
jak byste po jídle chtěla skočit.
Taky že vyskočím,
však s tebou zatočím.
Veliké HAM,
vlk je v chalupě zase sám.
Chr, chr, chrní si sladce,
všek tohle neprojde hladce...
Vtom i dva měsíčci
zjistí ztráty
a už si chystají
bojové chvaty.
Objeví vlka
a všechny zásoby,
pokojně chrápe,
což je rozzlobí.
Břicho mu rozpářou
čímž zachrání hrošíka s babičkou:-)
Kniha: To nemyslíte vážně, pane Hronzo! - autobiografie jednoho hrošího fyzika
Pohádka:
#include "objects.h"
int main(void) {
CObject* Hrosek = new Hrosek(); // Byl jednou jeden hrošek,
Hrosek->Name = "Hronza"; // jmenoval se Hronza.
if (Hrosek->Like == REST && Hrosek->Hate == WORK) // Protože strašně rád opočíval a k provádění síly po dráze se vůbec neměl,
Hrosek->Nickname = "Líný Hronza"; // začali mi jeho přátelé říkat Líný Hronza.
while (1) { // Hronza nejraději odpočíval,
while (Hrosek->NeedRest) // odpočíval, když byl unavený,
Hrosek->TakeRest();
while (!Hrosek->NeedRest) // odpočíval i poté,
Hrosek->TakeRest(); // až ho odpočinek zase unavil a mohl začít znovu.
if (Hrosek->NeedFood) // Jediný důvod, proč byl ochotný spánek přerušit,
{
Hrosek->FoodPause(); // byl přestávka na jídlo.
CObject* Intergaly = new CObject; // Na zahrádce se mu rostli a zelenali integrály
Hrosek->Eat(Integraly); // a jejich plody mu vystačili jako lahodný pokrm.
}
// Takto vypadal jeho každý den,
if (Today() == THISDAY) // dokud nedošlo ke strašné pohromě.
{
Hrosek->Lie(INSIDEHOUSE); // Toho dne Hronza ležel ve svém domečku
CObject House;
House.Sound("Chrrrrrrrr"); // a zvuky: "Chrrrrrrrr" naznačovaly,
Hrosek->Rest = CONTENTEDLY; // že si spokojeně odpočívá.
CObject Sun; // Sluničko toho dne
Sun.Power(MAX); // pálilo jako nikdy,
Integraly->SetState(WITHER); // až jeho ubohé integrály uschly.
delete Intergraly; // Jeho jediný zdroj potravy se obrátil v niveč,
Hrosek->SetState(CRY); // ani bědování, že měl radši zasít derivace, mu nepomohlo.
Hrosek->SetState(HELPLESS); // Plakal dlouho, plakal zalostně, nevěděl, co si má počít.
CObject Stranger; // Kde se vzal, tu se vzal,
Stranger.SetPosition(Hrosek); // najednou se před Hroznou objevil můžík v obleku a s brýlemi.
Stranger.Says("Už neplač, Hronzo, pomohu ti!");
Hrosek->Says("Jak by jste mi mohl? Vždyť tě vůbec neznám, kdo jsi?");
Stranger.Says("Abys Hronzo věděl, já jsem samotný ďáběl, můžeš mi říkat Bill! Pomohu ti, dám ti vzácný program, který ti jakékoliv jídlo vytvoří, stačí naň jenom pomyslet!");
Hrosek->Says("Ale co za to chceš? To mi to dáváš jenom tak, za nic?");
Stranger.Says("Vždyť jsem přeci stědrý Bill, viš, co se mě říka? Bohatým dává, chudým dává a sobě bere!");
Stranger.Visible = false; // Bill zmizel
CObject Program, PC;
Stranger.Give(&Program, Hrosek); // a zanechal přelstěnému Hronzovi program.
if (Hrosek->NeedFood()) // Ubohý hrošek byl již notně vyhládlý
{
Hrosek->Insert(&Program, &PC); // a tak neváhal a vložil disketu do mechaniky.
Program.Run(); // Program se spustil,
PC.BlitGraphic(); // všude samá okenka, ikonky s miliony barev, spousta překrásné grafiky.
PC.Work(SLOW); // Co naplat, že počítač hrabal jako nikdy, že vůbec nestíhal pracovat,
Hrosek->SetState(CHARMED); // ale tato nádhera oslnění a omámila ubohého Hronzu.
do
Hrosek->Action(CLICK | SELECT); // Začal se proklikávat programem a vybírat si, co bude jíst.
while (!Hrosek->Found(FOOD)); // Až došel ke svému vytouženému pokrmu.
// Stálo tam:
Program.TextOut("Pro vytvoření tohoto jídla proneste toto:"); // Pro vytvoření tohoto jídla proneste toto:
Program.TextOut("Ó veliký veliký Bille,"); // Ó veliký veliký Bille,
Program.TextOut("Ó ty veliký de Bille!"); // Ó ty veliký de Bille!
Program.TextOut("Dej mi toto jidlo, ham,"); // Dej mi toto jidlo, ham,
Program.TextOut("abych se najedl, mňam!"); // abych se najedl, mňam!
Program.Sound(THUNDER); // Sotva to Hrošek dořekl, zahřmělo se
Program.Sound(LAUGH); // a ozval se přímo ďábelský smích.
Program.TextOut("Program provedl neplatnou operaci a bude ukončen!"); // Na obrazovce počítače vyskočila zpráva o chybě!
CObject Svorka; // Objevila se dokonce i svorka, věrný to pomocník uživatele,
Svorka.SetState(BEMOCK); // a začala se ubohému hroškovi vysmívat.
Hrosek->SetState(ANGER); // Hronza začal ve vzteku
Hrosek->Action(ATTACKPC); // mlátit do klávesnice.
PC.Set(BLUESCREEN); // Chybová zpráva zmizela, objevil se blue screen.
Hrosek->SetState(DISCOVERED); // Tehdy hrošek pochopil a poznal pravdu o stědrém Billovi.
Hrosek->SetState(CRY); // Hronza se dal do pláče, bylo mu jasné, že teď ho už nic nezachrání, že je ztracen.
CObject Visitor;
Visitor.Action(KNOCKDOOR); // Tu kdosi zaklepal na dvěře.
Hrosek->Action(OPENDOOR); // Hrošek se šel z posledních sil podívat, kdo ho potřebuje.
Visitor.Name = "Tucnak"; // A za dveřmi stál v kvádru oblečený tučňák.
Visitor.Says("Zde! Vem si tento dar! Je to od všech, co nenávidí Billa tak jako ty! Musíme držet po spolu!");
CObject Linux;
Visitor.Give(&Linux, Hrosek); // A dal mu do ruky médium s Linuxem.
Linux.Run(); // Ihned naběhl, bez zbytečné grafiky, jenom bílý text na černém podkladu.
Linux.State(WORKPERFECTLY); // Splnil mu všechna přání
Hrosek->Eat(FULLY); // a Hronza se konečně dosytosti najedl.
break;
}
}
}
while (!Hrosek->State(OVEREATED)) // A pokud se nepřecpal,
Hrosek->Action(LIVE | CODE); // žije a kódí dodnes!
return 0;
}
Kniha: "Jak donutit učebnici levitovat" aneb v posteli učení bez knížky držení
Pohádka:
Jíst a spát
je snem každého hrošíka
jen jíst a spát
je snem studentíka.
Učit se,
říkal ten podivný pán,
vyspat se,
dar hrošíku je dán.
Refrén: Chrrrrrr...
Bez ustlané postele,
to se toho namele,
jen jak přijde konec dřin,
hned upadnem do peřin.
R.
Až pronikne sluneční svit,
bříško je třeba opět naplnit.
Jen uprostřed vozovky nedělej ham,
nebo tě přejede TRAM.
R.
Kniha: Vaříme s časem
Pohádka:
Jak jednou hrošík opustil své obydlí
Jednoho dne se hrošík jménem Tonda Nikdynevyšel rozhodl (nevím jak ho to mohlo napadnout), že opustí svoje útulné obydlí a vyrazí ven. Nabalil si tedy plný batoh jídla a vydal se na cestu. Co se ale nestalo. Začalo lít jako z konve. Protože hrošík nikdy žádnou průtrž mračen nezažil, vyděsil se a rychle se vrátil do svého obydlí. Vybalil si jídlo, co měl na cestu, a všechno zkonzumoval ham, mňam. Po chvilce usilovného přemyšlení pak došel hrošík k závěru, že tam venku ho nečeká nic dobrého a že raději zůstane ve svém obydlí. Buď bude něco pojídat nebo spát. Chrrrr ham mňam chrrrr ham mňam chrrrr Jestli neprasknul, tak tam snad jí a spí dodnes.
Kniha: Kniha nekonečné lenosti
Pohádka:
Vysoká škola šéskuchařská
=========================
Přestože hroši mají mnoho vysokých škol, mezi nejuznávanější zcela určitě patří vysoká škola spánku a vysoká škola šéfkuchařská.
Nemnoho lidí však ví, jak byla založena. Dle legendy se tak stalo poté, co Mág z Hrnce zvaný Hladový dostal nápad a vysílilo ho to natilik, že usnul. Chrffíííí, chrfííí. Když se probudil, tak zjistil, že si již nepamatuje co to bylo za nápad, ale ze by si dal po tom spánku něco k jídlu. Proto zašel do nejbližší restaurace. Najedl se a usoudil, že místní speciality ani nestojí za to, aby byly napsány na jídelní lístek. Proto se jal hledat restauraci, kde by vařili dobře. Ale i když obešel celý kraj, nikde nebyla restaurace, kde by se dalo ono jídlo jíst. Proto založilvysokou školu, kde by se učilo, jak se vaří. Dokonce k složil i hymnu.
Ham ham ham,
copak já si dám,
do hospody nepůjdu
a hladovět nebudu.
Já si něco uvařím,
chutným pokrmem se obdařím.
A jak řekl, tak se stalo.
Kniha: Hroši od Bobří řeky
Pohádka:
Hroší holka, hroší kluk, jejda, to je ale hluk.
Stále spolu soupeří, kdo dřív vodu rozčeří.
Kdo z ních baštu, jídlo má, ten přec první vyhrává.
Ham ham ham, volá holka, vyhrávám!!!!!!!!!
Ham ham ham, kluk si vousy olizuje, jazyk na ni vyplazuje.
Dobré jídlo od maminky, to pasuje do pusinky
Celý den se hašteří a pak značně znavení,
zalezou si do postýlek,
chrrrr, chrrrrrr, ozývá se stavením............
Kniha: Velká v dřevěných deskách, odolávajícií různým nárazům. Plná příběhů a pohádek pro malé i větší, všechny končící dobře.(tj.dobro zvítězí nad zlem). Samozdřejmě plná barevných veselých obrázků
Pohádka:
Před dávnými lety žila u nás stará hrošice. Jmenovala se Aliena, dokázala rozdávat moudré rady, léčit i ty nejhorší bolístky, ale ze všeho nejvíc uměla vařit. Kdekdo z širého okolí přicházel za Alienou na oběd nebo večeři. Před každým jídlem tady hroši používali tento pokřik: "Dobrou chuť, ham, ham, ham, ať to v bříšku mám!" Samozřejmě Aliena dobře věděla, (z vlastní zkušenosti), že každý správný hroch si po dobrém jídle také rád schrupne. Měla velký pokoj, ale opravdu tááááák veliký že od dveří nebylo vidět k protějšímu oknu, byl plný pohovek nejrůznějších tvarů, barev, vzorů, tvrdosti. Vybral by si tu každý velké rodiny, staří i mladí. Nesměli zde ani chybět malé stolky s občerstvením. Však víte jak dokáží být hroši nepříčetní, když po spánku nemají co strčit do pusy.
V domě Alieny vládla taková pohoda a klid, že žádný hroch, nu ani vy, má milá hrošátka, by nečekal nic neočekávaného. Ale jak už to bývá ve chvíli přímo nečekané, přijde něco nebo někdo nevšední. A tato chvíle se stane přímo zajímavou někdy napínavou, často veselou, ale i smutnou. K staré hrošici se zatoulalo malé kuřátko, zmoklé a promrzlé na kost, (venku totiž řádila pěkná bouřka) Zrovínka když všichni hroši si dopřávali odpolední siestu. Aliena pomalu končila s ú klidem a chystala se už už na kutě když zaslechla slabounké zaklepání na dveře. A protože měla srdce otevřené pro všechny své návštěvníky, rychle se šla podívat, kdo že v tuto dobu a v takovém počasí a ještě ke všemu po obědě přišel na návštěvu. Když otevřela dveře podivila se: "To se mi snad zdá, přece jsem slyšela někoho klepat"
Měla se už k odchodu, když se odněkud od země ozval malý plačtivý hlásek: "Haló, tadý dóólé, paní hrošice!"
Když se Aliena sklonila a uviděla malinké žluté kuřátko s velikýma uslzenýma očima, hned jej vzala do náruče a odnesla do tepla.
" Jakpak se jmenuješ?" zeptala se kuřete.
" Já sem Kik" odpovědělo kuře.
" Pěkné jméno, legrační tak poslechni Kiku posaď se tady a já ti za chvíli přinesu něco k snědku. Ták už se to nese obilná zrnka s kukuřicí - věřím že ti to bude moc chutnat. Ale ještě než začneš jíst naučím tě jak si tady přejeme před jídlem: Dobrou chuť, ham, ham, ham, ať to v bříšku mám! Teď mi milý Kiku pověz, jakto že nejsi doma? V takovém počasí."
"Když já jsem se ztratil a nemůžu najít cestu zpátky za maminkou."
Sotva vyslovil slovo maminka hned se mu zalily oči slzami jako hrách, Aliena mu slíbila že mu maminku pomůže najít, ale nejdřív si musí odpočinout, proto ho po jídle zavedla do velkého pokoje, kde se ze všech stran ozývalo jen: "Chróópšíí, chrrr, zzzzzz," a taky různé frkání, mlaskání i klidné oddechování.
"Pořádně si Kiku odpočineš a potom spolu najdeme maminku."
Našla pro něj malé křeslo pro hroší miminka, ale pro něj to byla největší postel ve které kdy spal.
"Tady máš ještě nějaké sušenky abys zahnal hlad po probuzení." A se zívnutím Aliena odešla. Kik stačil jen pípnout : "děkuji." A hned spal.
Probudil se až za tmy, byl v místnosti úplně sám, protože ostatní spáči si již dlouhou chvíli dopřávali večeři. Sklouzl proto z křesla a rozběhl se k pootevřeným dveřím, odtud se vyřítil přímo do náruče Alieny, která ho tak tak zachránila před tim než ho zašlápnul jeden trochu víc nemotorný hroch.
"Teda ty máš ale štěstí, nemáš hlad?"
"Ne, ne, děkuji."
"Tak to se můžeme rovnou vydat na cestu."
Strčila si Kika do malé kapsy u zástěry, mimochodem pro malé kuře to nejlepší místo, teploučko a skvělý výhled. Venku už nepršelo a paprsky sluníčka prohřívaly zmáčenou zem. Aliena ani nemusela ani jít daleko, když našla kurník, který Kik velice dobře znal. "Á myslím že jsi doma. Podívej není tamhle tvá maminka?"
"Ano,ano mamí, maminko už sem se vrátil" křičel Kik svým pisklavým hláskem co to jen šlo. Alien si spaní slepičkou ještě dlouho povídali, staly se z nich kamarádky a stále se navštěvovaly.
Kniha: Asi dost stručná i tlustá
Pohádka:
O jezerní příšeře.
To byl zase týden. Hned v pondělí se mu stala ta nepříjemnost s příšerami. Sprostě se na něj vrhly a svázaly ho. Teď sedí v téhle tmavé bedně, co se houpe a je tu s ním jen zlatá rybka v ještě menší bedně.
"Honem, vstávej, přišla naše šance. Když mě vezmeš do tlamy a trochu poskočíš, splním ti tři přání."
Nu což, hloupý nápad, ale přinejmenším z toho kouká jídlo. Udělal, co mu radila a vtom se bedna převrátila a otevřela. Na nic nečekal a vyskočil ven.
"Tak a teď ta tři přání: chci co největší bydlení s pořádným bazénem, spoustu jídla a nerušený spánek."
"Asi tak 30m před tebou," odpověděla bez okolků zlatá rybka. Vydal se tím směrem a opravdu, narazil na obrovité jezero obklopené zelenými pažity. Ham, ham, to si dám. Ráno jej však probudil hluk. Na břehu se srocovaly jakési davy. Někdo prý slyšel z vody hlasité Chrrr! Vystrčil tedy hlavu z vody a pořádně na ně zařval. Od té doby k jezeru Hrochness nikdo nechodí, prý tam straší. Tak se vyplnilo i jeho 3. přání.
Kniha: Velký folk-metalový spěvník plný obrázkú houslistek
Pohádka:
Koupe se hroch ve vaně, dělá bublinky a přitom se dívá jakou žábu by to zašláp. Sáhne do misky s jídlem a vezme si křupavou margotku. Najednou si všimne, že z misky něco trčí. Podívá se, a vidí, že je to konec ethernetového káblu. "Kam asi vede?" řekne si, a vyleze z vany. Chytí kabel do ruky a začne ho sledovat. Jde, pořád rovně a rovně a vidí, že už je u konce... A co nevidí? je zpátky u vany. Skusí to druhým směrem. A je zase zpátky, ale konec jenom jeden! "Něco je tu špatně. Kabel nemůže mít jenom jeden konec!" Nevěrí svým očím. Rozhodne se tedy pro důkladnou vnitřní kontrolu víček, lehne si do postele a začne kontrolovat. "vrrrchhhhhh, wuwuwu, wrrrrrchhhhhh, wuwuwu..." Když se ráno vzbudí, vlastne, když je konečne s kontrolou hotov. Vstane a co nevidí, kabel tam pořád je. Rozhodne se ho tedy smotat. Namotáva, namotává.. a jak se blíží k druhému konci, zistí, že ho má už v ruce, konec je totiž opravdu jenom jeden! "To není možné!" Najednou kabel zmizne v obláčku logiky a je ten-tam. Místo něho se objeví nasraný skřítek, chce na hrocha začít křičet, ale hrošík si vzpomene na jídlo, vezme pomeranč a hodí ho do skřítka. "Běž si ty svý šprýmky zkoušet jinam, Mobiusi!"
Kniha: Hroší Biblí... Hroši přece jako všichni potřebují uvést na "správnou cestu" a mohla by to být docela legrace (stejně jako ta lidská:)))
Pohádka:
Byl jednou jeden hroch a ten se strasne nudil. Jidlo ho uz nebavilo a tak premyslel, co bude delat. Najednou dostal napad a po nekolik mnoho pristich hodin se z jeho pelechu ozyvalo jen 'chrrrrrr' pripadne sem tam nejake ospalecke mlaskani... Kdyz se probudil, slunko uz zas svitilo a nas hroch se ponoril do studia matematiky. Jak jiste vite, u toho cloveku vyhladne:) Rozhledl se po svem vybehu (byl zrovna na neplacene dovolene v zoo), ale zadne jidlo tam nenasel. Cvili cekal, ale nic se nestalo. Protoze to byl vzdelany hroch, vymyslel nejaky zpusob, jak si jidlo na osetrovatelich vymoci. Nejprve premyslel o stavce, ale pak si uvedomil, ze je tak liny, ze by to nikdo nepoznal... Nakonec se rozhodl pro transparent. Na cernem trhu si sehnal potrebne pomucky a vymyslel nejaky uderny slogan. S jazykem to moc neumel a tak ze zoufalosti pouzil "Dejte nam jidlo do nasich tlam, at muzeme udelat ham!!!". Zapomel jsem uvest, ze hroch trpel roztrojenim osobnosti, takze hrochu bylo vlastne vic a meli i vic tlam. Ale hrochovi osetrovatele neumeli hrosi jazyk a tak hrochuv tranparent nebyli schopni rozlustit... Nakonec hroch umrel hlady. A jake z toho plyne pouceni? Mozna 'Nerikej si o jidlo transparentem'? Ne, to asi ne. Je to proste jen pohadka o schizofrenickem hrochovi...
Kniha: Zlatovláska
Pohádka:
Žila byla jedna hroší rodinka a jak už to u hrochů bývá zvykem, byla tato rodinka velice líná. Skoro pořád všichni členové spali a tak se z jejich přístřešku ozývalo jen: "Chrrrrr."
Ovšem i takový hroch musí někdy jíst a tak nezbývalo nic jiného než, že se táta hroch musel vydat na cestu a obstarat nějaké to jídlo pro ostatní. Inu, šel hroch k nejbližší louce, kde našel nějakou tu potravu. S tou se pak vrátil a máma hrošice z toho udělala vynikající jídlo pro všechny. Jen co usedli ke stolu, začal volat nejmladší z hrochů: "Ham ham ham, to si ale dam!"
Po výtečném posilnění se mohli opět všichni odebrat do svých pelíšků a pokračovat ve své oblíbené činnosti a to spánku.
Kniha: Knihou o zdravosti přejedení
Budu vám vyprávět pohádku, kterou jsem vymyslel kdysi na táboře při velké bouři.
Byli jednou dva maličkatí hrochové. Bydleli kdesi v rovníkové Africe. Byli to asi třlet dvojčátka, bratříčkové Honzík a Adámek. Oba kluci byli pořádní uličníci. Rádi maminku zlobili. Dříve však takoví nebývali, vše se změnilo po tatínkově odchodu.Od té doby už nikdy nedělali nic pořádně. Vše se změnilo a to od základu. Neustále se jen váleli a lenošili. Neznali nic jiného kromě spánku a jídla. "Chrrr" se stalo jejich osobní hymnou.
Jednou odpoledne, zrovna dobou, kdy obvykle pospávali, je cosi neznámého a tajemného probudilo. Byl to velký zelený krokodýl, putující těmito končinami. Jmenoval se Igor a měl velké strašlivé zuby, ze kterých šel neuvěřitelný strach. Igorovo tělo bylo zjizvené z mnoha bojů, vypadal vskutku hrozivě .Nikdo netušil, že má hodné a zlaté srdíčko. Byl jen nešťastný, protože nedávno přišel o rodinu. Teď pluje po řece a hledá nový smysl života. S nikým moc nemluví, jen samotářsky proplouvá řeku, která skýtá neuvěřitelné množství dobrodružství a nespočet možností.
Adámek a Honzík byli rozmrzelí, že je cosi probudilo, podívali se ven a uviděli Igora. Ten je natolik vyplašil, že už radši nezlobili, jelikož se báli, že by je mohl sežrat. Nikdo nevěděl, že Igor je vegetarián, protože má zvýšený cholesterol. Igor opatrně připlul ke klukům a zeptal se jich na cestu do Arakakau, země věčné lásky. Země Arakakau je posvátné místo, které se nachází kdesi hluboko v Africe a zvířátka tam žijí v souladu, všichni jsou vegetariáni a nikdo nikoho nežere. Adam a Honza vůbec nevěděli,zato Igora pozvali dál, ať počká na maminku, třeba ona bude vědět cestu. Uvařili mu bylinkový čaj, který podporuje odbourávání tuku a tím snižuje i cholesterol. Vyslechli si Igorův píběh a pomalu přišli na to, že se nechovají dobře a měli by se změnit.
Zanedlouho přišla hroší maminka. Ta sice přesnou cestu do Arakakau nevěděla, ale zhruba krokodýla navedla. Ten se rozloučil a odplul. Byl u kluků jen pár hodin, zato je zcela změnil. Kluci se začali chovat vzorně a pomáhat mamince.
Protože jsem toužil, aby v té bouřce všechno dobře dopadlo, nechal jsem Igora doputovat do země Arakakau. Pokud všichni neumřeli, žijí šťastně do teď.
Kniha: Myslíme v Hippo++
Pohádka:
Jednoho rána se tak hroši probudili a co nevidí: všechno jídlo jim sežraly lišky. No tohle! To budou muset sehnat něco jiného. Mohli by se sice pomstít, pečená liška by nemusela být špatná, ovšem známe hrochy. Samé, "uá, ehé," jenom by se pořád někde povalovali. Žádnou lišku nikdy nechytí, přemýšleli tedy chvíli, kdo je ještě línější, no na nikoho samozřejmě nepřišli. Zkusili proto zase usnout - co když to byla jenom noční můra. Probudit se hlady je ale snad to nejhorší, hned po dietě. Takové probuzení vyburcovalo hrochy k oslnivému výkonu: půjdou si jídlo sehnat k těm divným dvounohým tvorům s velkýma hlavama. To ale není jen tak. Hroch si chvilku nedává pozor a šoupnou ho do zoo. Lepší bude, když přijdou oni. Naštěstí jsou tak hloupí, že si všechny turistické stezky značí. Hrochovi pak stačí vylézt na strom a někoho tím překvapit tak, že pustí všechny věci, ideálně něco dobrého k snědku, a co nejrychleji uteče. Ehm, vylézt na strom? Dobrá, husté křoví bude pro začátek stačit. A jak řekli, tak udělali. Hroch udělal z křoví "ham", chlap utíkal kdoví kam. Pro dnešní den bude úlovek stačit. A co zítra? Nemají starosti? Ne, všechny zaspali.
Kniha: Programování Pascal
Pohádka:
Za sedmero horami a řekami bylo malé hroší království, ve kterém žila princezna a její poddaní. Princezna se potřebovala vdát, a tak ji rádcové poradili, aby udělala soutěž v pojídání jídla. Sličný hroch, který vyhraje, si ji potom vezme za manželku. Nová zpráva se hnedka rozkřikla po celém království a všichni udatní hroši se do soutěže přihlásili. Přišel šťastný den, kdy se měla soutěž konat. Stoly se prohýbaly pod tíhou zeleniny. Start! Hroši se pustili do jídla a k tomu jim začala hrát muzika:"Chvátám chvátam velkou porci mám, chvátám chvátám ať ji požvýkám, chvátám chvátám je tu všechno mňam a naposledy udělám ham". Hroši postupně odpadávali a upadali do spánku. Celou místností bylo slyšet Chrrr, chrrr..! Všichni usnuli a nakonec si princezna vzala oblíbeného hrocha zahradníka...
Kniha: Určitě by to byla kuchařka, protože podle stylu pohádek, jaký hroši vyžadují, by se k této knize zajisté chovali slušně...;)
Pohádka:
Pohádka o tom jak se hloupý hroch stal místokrálem. Bylo nebylo... Za devatero horami a devatero řekami se kdysi nacházelo jedno hroší království. Bylo velké co by jeden hroch 10*kamenem dokopl. Rozprostíralo se na břehu jedné veliké bahnité louže.
V louži sídlil velký, starý, moudrý hroch, král celé říše. Ten přes celý den bystře pozoroval okolí. Všichni ostatní se celý den líně povalovali na pobřeží a pochrupkávali si. Nádherně bylo slyšet hlasité chrrrrrrRRRRRR ... FÍÍÍÍÍíííííí... Každý večer jako by hroši ožili. Vstali a šli hledat jídlo. Při svých toulkách za jídlem ze někdy dostali až tak daleko, že nebýt hlasitého chrápání krále, tak by se vůbec nemuseli dostat zpět.
V tomto království žil také jeden hroch, kterému se přezdívalo Bambula. Byl to hroch, který přes den běhal po pastvě a v noci spal, což je pro obyčejné hrochy naprosto nepředstavitelné. Běhat někde, když praží slunce je přeci nesmysl. Jednoho dne šel okolo jejich království lovec. Dlouho už toužil mít vlastní hroší trofej. Když uviděl takové množství hrochů, řekl si, že si musí nějakého ulovit. "Ale jak" pomyslel si. "Když nějakého zastřelím teď, tak všichni hrochové se rozprchnou
+a udupou mě..." brumlal si pod fousy. Nakonec se rozhodl zjistit, jaké mají hroši zvyky a celý den je pozoroval. Když zjistil, že v noci se všichni hrochové orientují podle silného chrápání krále, rozhodl se pro strašný plán. Další noc zabrání tomu, aby král chrápal, a tím pádem hroši nebudou vědět kam se vrátit... Potom nebude problém nějakého hrocha ulovit...
Další den se zas hroši nečinně převalovali na "pláži" a odpočívali. Bambula zatím pilně pobíhal po louce a pásl se. Jak se tak pásl pobrukoval si:
"Co já pilný hrošík k obídku si dám?
Buď travičku či.... JETELÍČEK! MŇAM!!,
no tak je to jedno, teď velký hlad mám,
a dám si třeba tuhle mňamku... HAM!".
Jak to dořekl snědl s šťavnatým jetelem i velký kus země. Po napasení se dosyta se vrátil zpátky. Už se začínalo smrákat a hrochové se pomalu začínali vydávat na pastvu, a král začal usínat. Netrvalo dlouho a všichni byli na pastvě a král spal. Jen Bambula nebyl schopný spát. Pořád ho škrabala v krku hlína, co si omylem dal místo "dezertu".
Tou dobou se rozhodl zlý lovec uskutečnit svůj plán. Potichu se připlížil ke králi a začal mu opatrně čistit nos. Asi po půl hodince práce byl královský nos dokonale čistý. To mělo však neblahý efekt na jeho "zvukový maják". Ve chvíli, kdy mohl bez problémů dýchat nozdrami přestal chrápat a klidně spal dál. Mezi tím hrochové velmi znejistěli. To, že by jejich král nechrápal, jim přišlo téměř nemožné. Všem začalo postupně docházet, že nezačne-li se ozývat nějaký zvuk od jejich louže, tak se nikdo nemá šanci dostat zpátky... Mezi tím zlý lovec slezl z velmože, přebrodil se na břeh a šel hledat nějakého samotného hrocha. Udělal však jednu chybku. Zapomněl na Bambulu, který ležel na druhé straně louže. Bambulovi se v této chvíli konečně podařilo usnout.
Jak měl v krku ještě dost té hlíny a nozdry nečištěné, začal příšerně chrápat. Jakmile to uslyšeli ostatní hrochové, začali honem rychle pádit nazpět. Jakmile lovec uslyšlel takový dusot, lekl se a začal utíkat zpátky. Měl štěstí že ho hrochové nerozšlapali a nezadupali do země... To bylo pro něj poučení, že si s hrochy nemá nikdy zahrávat a nikdy už na hroší trofej nepomyslel. A jak to bylo s Bambulou? Když se přiřítilo celé stádo nazpět a vidělo, jak silně dokáže Bambula chrápat, byl jednomyslně zvolen mítokrálem. Každý den se napásl trochy trávy s hlínou, aby měl zaručené chrápání přes celou noc a od té doby se v okolí té velké louže rozléhalo dvojnásobné chrrrrrRRRRRR FÍÍÍÍÍÍíííííí.
Kniha: Se zelenym obalem, brozovana, z recyklovaneho papiru. Misty dost nesrozumitelna. Obcas se v ni objevuji nove stranky a obcas nektere mizi.
Pohádka:
Bylo nebylo, za sedmery horami, deviti doly, tremi rekami, sedmnacti jezery a hromadou dalsiho haraburdi; no zkratka byl tam hroch. Tak se ho zaba zeptala, jak se ma: "Jak se mas?"
A hroch na to: "Mam se spatne. Ja vubec nevim, kde jsem a co se stalo? Co se deje?"
Zaba nevedela. Takovehle existencialni otazky neresila. Kazdopadne ji hrocha bylo lito. Tak se ho zeptala: "Nevim. S timhle ti nepomuzu. Ale nemas treba hlad nebo zizen, nechces jidlo?"
Odhopkala k blizkemu jezeru. Hroch ji nasledoval, co mel taky delat. U jezera se hroch napil. Rostl tam rakos. Zaba povida: "Ten rakos je fakt dobrej. Okostuj."
Hroch byl zvykly na rostlinnou stravu, tak proc nevyzkouset rakos? Ale rakos na to: "Hrochu, nezer me, to jsi neslysel o pravu na zivot?"
Hroch o nem slysel, ale ted nevedel odkud, to vite, byl v posledni dobe nejaky zmateny, ted ani nevi, kde je.
"Slysel jsem o nem. Chces tim naznacit, ze bych te nemel zrat?"
"Jo."
"No fajn, mam teda umrit hlady?"
"Pro me za me. Ale predpokladam, ze to asi neudelas, co? Tak ja navrhuju, ze ti reknu basnicku a ty pak snis ty vedlejsi rakosy, ktery jsou uplne hloupy a narozdil ode me neumej mluvit."
Hroch se zamyslel. Uz ho tahle debata prestavala bavit. Uz mel docela chut na nejake jidlo. "Tak teda jo, povidej."
Rakos zacal prednaset:
Ham ham ham
Jsem velky zly hroch
Jsem tak sam
A mam osm noh...........
....... Chrrrrrrrr...... (Zaba usnula.) ......... ....... ........
To uz se hroch ozval: "Tak za prve, tva basen me urazi. Za druhe jsou v ni faktograficke chyby. Za treti mam hlad. Asi bych te mel sezrat, ale je mi trapny zrat neco, co se mnou komunikuje. Tak sezeru radsi ty dalsi rakosy."
Hroch zacal zrat jine rakosy. Nasytil se. Tu se pred nim objevil clovek. Hroch na to: "Cau clovece. Nesezer me prosim."
Ale clovek hrochovi nerozumel... ted by mohla pohadka rychle skonct. Clovek by zastrelil hlavniho protagonistu a udelal by si z nej veceri. Nicmene tohle je pohadka a mela by skoncit dobre. To je dost relativni, protoze pokud by mel ten clovek hlad, tak by pro nej dobre bylo, dyby hroch skoncil v jeho zaludku. Kazdopadne rekneme, ze clovek je jen turista, hrocha si prohlidne a pujde se kochat prirodou zase jinam. Heleme se. Hroch si zrovna vzpomnel, kde je a jak se sem dostal. Hroch se zamyslel. "Uz nikdy nebudu zrat tu svetelkujici kytku..."
Kniha: Co já vim, asi ňáká kuchařka :)
Pohádka:
...-= O zběsilém hrošíkovi =-...
Žil jednou jeden hroch Tadek a ten strašně rád něco kutil. Ale ne v klídku a pohodičce, pomaloučku, z rozvahou, ale rychle a nepromyšleně. Ostatní hrošíci nemohli pochopit, proč tak spěchá a nedá si s nima něco k jídlu a pití. Radili mu, aby všeho nechal a odpočinul si, ale Tadek si nedal říct. "Já stavim, řežu a běham, a vy byste jen hamiham", odvětil znechuceně jejich lenoslí. Rozhodl se, že si postaví domek daleko od svých kamarádů. Začal tedy z tou námahou. Jenže jak už víme, zbytečně pospíchal. Pospíchal tolik, že zapomněl podepřít střechu jednou z nosných příček a domek se mu celý zřítil. Smutný se vrátil do vesničky. "Co se ti stalo", ptali se hrošíci Tadka. "Ale, zřítil se mi muj domek", smutně zamumlal Tadek. Hroši ho tedy pozvali k sobě. Na stůl přinesli spoustu jídla a pití, vyprávěli samé vtipné historky a hráli zábavné hry. "Ani sem nevěděl, že lenošení je taková zábava", radoval ze Tadek. Když přišel večer, všichni spokojeně usli. "Chrrrrr, pšššš, chrrm, vuaááuůů, prrrrr, fíííůůů,...", slyšíte, jak zařezávají. Každe malé dítě přece ví, že hroši nikdy nemakají...
Kniha: Bylo by to něco mezi sci-fi a fantasií. O robotech, vesmíru, počítačích, ...
Pohádka:
V jednom bytě žila chudá rodina s dvojčaty. Dívka se jmenovala Dana, chlapec Dan. Oba si byli podobní jako vejce vejci, měli rádi jídlo a z bytu se každou noc pravidělně ozývalo dvojité chrrr. Když jim bylo 5, jejich podobnost se nevytrácela, a tak pomáhali rodičům se získáváním peněz. Dělali různá představení, kde využívali svoji podobnost. Nejednou byli lidé překvapeni, když se z chlapce v jednom okamžiku stala dívka. Protože Dana byla velice nadaná v oboru poezie, již v 6 letech dokázala na jakékoli slovo vymyslet rým. Jednou jí například dali slovo ham: Když uděláš ham, jídlo je ten tam.
Lidé byli ohromení a jejich klobouk většinou alespoň z poloviny plný. Když jim bylo 9, jejich otec našel dobře placenou práci a celá rodina se měla od té doby dobře.
Ti dva si byli podobní až do dospělosti, ale jest-li si budou podobní až do smrti, to ví jen čas. Důležité však je, že žijou šťastně a jsou nejlepší kamarádi.
Kniha: Surely you're joking, Mr. Feynman!
Pohádka:
Bajka o hroším výhybkáři
========================
Žil byl jednou jeden hroch, který pořád myslel na jídlo. Pracoval jako výhybkář na jedné bezvýznamné křižovatce kdesi za NATem, kde určoval směr jednotlivých paketů, aby dorazily ke správnému cílovému počítači. Samozřejmě mu nic neušlo a pečlivě si logoval veškerý síťový provoz. V každém okamžiku prováděl jednu z těchto věcí: směroval pakety, jedl, spal (chrr). Podlou špionážní činností si po čase vydělal na vlastní počítač, a protože sám věděl, jak jsou někteří výhybkáři zvědaví, veškerý svůj síťový provoz (pokud to bylo jen trochu možné) šifroval pomocí PGP, nebo alespoň SSL. Například místo jeho neoblíbenějšího slova (jídlo) mohli zvědaví výhybkáři vidět pouze
hQIOA6yl8yO9HO0REAf9ECAHYg1C+/rL0HW4bH4WgmIa29YGo6Az3FETwCUixcUBY2Apw8RXLsYR6jNuIL9xtbh/Acs0eQYoxlmZMrAxBXUTLNiSCCmhq0fU6msxDzsuY5PmSLczOaeyj1QZnw1Q7M3OV8v41O3hXUAAU51WEmHF2lS1evHxyDtwu/FLevs62PiDVrB2ya1CHLBMBo5XQ3piO0uA9UUbA8ftPRMt+DYeJu5in1GkF3l
xEjjQhA3x qR/LuwGLIBANAyRzXpUchAeSkeDoTGLNWWATbfLp9E6PZcqMzxL06SUBXWGBsTg0amUP3/sMnFQ69ykq6feJHrLkjiGvJz48P+/Wvl4t+Qf9G7LeDkwkXujQ4a6Cai5S
+M3nASVxJT1h+OmHAbEvETaeCQf2PLXNsMhu4v1HGhxvFET+JfolzdKU+swysTGnLAKlHIK/M0ZkN4Qlh5OUE++mtgoffiuzfuYREMFtRBQCTia7icGrl/eI91DsykUsv
+wTDTV8pg0HEEpJV2WHUg+KOMOMeH2//mLfv6STKfywIc8oRGnE4CUy2QJgxtjN3yPc58hKZ/KOQy18aiW05safjEICeuIROVwsjEQ+uVTKIODp1+BJTOamuRKIpc31IF
+QNCzgSUNgbkr4p6LknfA6aYRqA4IQ/wKgFSGmfePUb9GzH6nCL0wE+le8Ei+xLkP1tJAAdyyilypWdzDGKYFoOUiWsAYPi6+e2Fnr6iLSyb8j0RpOrEdGKUO19QYeGvK 4wD2Yhz6Fq7zQWJjLWExlwR8Dw==
+=buG+
Poučení: šifrovat všechno, co jde.
Kniha: např.: Velká kniha programování
Pohádka:
Za sedmero horami a rekami bylo male kralovstvi, ktrere tiranizoval straslivy drak. Kral proto vyhlasil odmenu, kdo draka porazi dostane pul kralovstvi a princeznu za zenu. Prihlasilo se mnoho udatnych hrosich bojovniku. Statecny hroch musel porazit draka ve dvou disciplinach. V pojidani jidla a v souboji na zivot a na smrt. Prihlasilo se mnoho hrochu, ale jejich pokusy skoncily nezdarem. Jednou vsak prisel udatny rytir na uslechtilem oři a vyzval draka na duel. Prvni kolo trvalo dlouho, a tak muzske obecenstvo trochu zadrimlo a slo slyset jenom:"Chrrr Chrrr...".Hroch vyhral a na druhy den nastoupil do zapasu na zivot a na smrt. V tom byl rytir vazne zranen a uz to s nim vypadalo blede, ale vzchopil se a zasadil drakovi smrtelnou ranu mecem. Drak byl zabit. Na jeho nahrobku je smesne napsane:"Tady zil drak mňam, ktery neumel rict ani ham...". Hroch si vzal princeznu a pokud neumreli, tak tam stastne ziji dodnes.
Kniha: Programují také hroši? Od autora Ham-tama.
Pohádka:
Ham-tam a babička Nikdy nebyl žádný hroch tak nenajedený ani nevyspalý jako Ham-tam. Ham-tam putoval již několik dní pouští, bez jídla, vody a spánku. Byl sám a nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížil konci této pouště. Najednou na jedné z dun spatřil nádhernou kaluž plnou vody, přímo vybízející k spánku. Zamířil k ní pomalým, unaveným krokem ale když k ní přišel, kaluž zmizela. Místo ní tu byla malá stará babička a ta povídá "myslíš si že v poušti najdeš kaluž vody?" Nevím, odpověděl Ham-tam, ale doufal jsem v to. Jsem k smrti unavený a hladový. Napij se, podává mu najednou babička misku s vodou. Ham-tam si usrkl vody z misky. Vypil půlku a pak se zarazil. A co vy, babičko? Ale holenku,odpvěděla babička, já tu jsem zakletá, protože jsem před mnoha lety tudy také jako ty šla a také tu byla babička, ale já tu misku vypila celou. Od té doby zde čekám na to až někdo půjde kolem, abych mu mohla dát napít. K-O-N-E-C