Podzimní soustředění KSP 2021

Podzimní soustředění se konalo od 11. do 18. září v Uhelné Příbrami. Tentokrát jsme se inspirovali Willy Fogem a vydali se na cestu kolem severní polokoule a stejně jako u něj to všechno začalo sázkou…

Naše cesta začala v Chotěboři, kde jsme vyslechli sázku mezi obchodníkem Honzou a trojicí cestovatelů – Jirkou, Davidem a Maruškou. Ti se vsadili, že dokáží objet celou severní polokouli za 6 dní, a protože jsme také dobrodruzi, přidali jsme se k jejich výpravě. Ale nebudeme si lhát, ona taky slíbená odměna za vyhranou sázku – hostina – byla velmi lákavým faktorem.

První zastávkou naší cesty měly být Spojené státy americké, ale protože trollící Maruška zmátla Jirkův kompas a k tomu bylo ještě nutné rozšifrovat nějaké ukazatele, trvala nám cesta nějakou dobu. Nakonec jsme ale všichni dorazili v pořádku až do USA. Tam jsme nasedli na vlak a vyjeli směr Mexiko. Ten po nějaké době náhle zastavil a my zjistili, že se nacházíme uprostřed indiánské rezervace bez možnosti jet dál. Indiánům se totiž nelíbí, že jejich území křižují koleje, a tak jich část ukradli. Potřebovali jsme tedy položit nové, ale na to jsme si museli nejdříve vydělat pronajmutím našich početních dovedností.

Po položení kolejí jsme zajásali, ale dobrá nálada nám nezůstala moc dlouho. Vlak už sice jel, ale úplně špatným směrem. A tak jsme se dozvěděli, že kradení kolejí není jediným indiánským kouskem, ale že rádi přehazují výhybky. Stal se z toho souboj o přehazování výhybek, nakonec jsme zvládli zvítězit a dojet až do Mexika.

V Mexiku jsme ochutnali tortilly, najedli se dosyta kukuřice a fazolí a debatovali o tom, jak se dostat na Hawaii. Nejlepší variantou byla loď, ale ani Jirkovi se nechtělo stát celou noc u kormidla. Zachránil nás David, kterého napadlo, že si můžeme řízení lodě naprogramovat, protože přece jedem pořád rovně. Vrhli jsme se tedy na programování a po nějakém tom testování vyrazili na cestu.

V noci nás vzbudila Maruška, které bylo špatně, a tak jsme přišli na to, že se už nějakou dobu naše loď točí na místě. David objevil v kódu chybu, a zrovna když ji chtěl opravovat, ozvala se strašlivá rána a s celou lodí to hrklo. Narazili jsme na nějaký podvodní útes a začali se potápět. Bez věcí jsme vyrazili na palubu a vyskočili plavajíce směrem k nejbližšímu břehu, který jsme náhodou zahlédli. Ocitli jsme se tak na úplně neznámém místě a bez veškerého vybavení. Prvním úkolem tedy bylo zjistit, kde se to vlastně nacházíme. Potkali jsme hned nějakého domorodce, ale nejdřív jsme mu nerozuměli ani slovo. I tak jsme se ale vydali za ním. Čím více jsme slyšeli z jeho jazyka, tím více dávalo smysl, co říká. Nakonec jsme zjistili, že jsme se dorazili, kam jsme chtěli – na Hawaii.

Dalším úkolem bylo koupit veškeré ztracené vybavení. Maruška, která ve studeném moři nastydla, chtěla nakoupit nějaké teplé a hlavně suché oblečení. Jirka chtěl sextant, protože jeho starý se ztratil při plavání v moři, a Davidova technika utrpěla vodou snad nejvíc. Problém ale byl, že se obchody nacházely všude možně po ostrově a prostým chozením bychom zabili celý den. A časový limit šesti dnů utíkal jak voda. Proto jsme se rozhodli použít hromadnou dopravu. Věci jsme tak nakoupili poměrně rychle a mohli jsme se vydat dál, ale ještě předtím jsme se posilnili pizzou Hawaii.

Dále nás mělo čekat Japonsko, ale rozhodli jsme se stavit ještě v Norsku, protože Jirka říkal, že je to po cestě. Tam nás Vikingové odtáhli na výpravu za dobrodružstvím a přitom se jim podařilo odlákat naši pozornost tak důkladně, že jsme si ani nevšimli, že Maruška zmizela. Když jsme to večer zjistili, dozvěděli jsme se od jedné vikingské ženy, že byla unesena, a my věděli, že ji musíme zachránit. Chvilku jsme popíjeli čaje na vikingské párty, která byla naším alibi, a pak jsme se vydali na noční záchrannou misi, proplížili se kolem děsivých strážců a vyvedli Marušku ven. A urychleně jsme vyrazili do Japonska.

V Japonsku neměli snad nic jiného než rýži. Víc než jeden den bychom asi nezvládli, ale sushi chutnalo skoro všem. Kromě Jirky, který jedl Geishy – sušenky, které se jmenují po těch japonských společnicích. To Davida tak dopálilo, že i Jirka už si dělá ze všeho srandu, že se rozhodl na chvíli odejít a nebavit se s námi. My se mezitím snažili vyřešit nečekanou situaci. Do Japonska jsme se sice dostali, ale už nám zbývalo velmi málo času a potřebovali jsme zpátky do Česka, abychom splnili šestidenní limit. Hledali jsme tak nějakého obchodníka, co by nám půjčil svou vzducholoď.

Jak už to na naší výpravě chodí, tak nalezení takového obchodníka nebylo vůbec jednoduché. Dalším problémem bylo, že nemáme gejšu. To jsou profesionální společnice, které tito vysoce postavení muži vodí na své schůzky a chlubí se jimi. Kdybychom s žádnou nepřišli, nevzali by naši žádost v potaz. Tento problém jsme naštěstí vyřešili poměrně rychle. Oblékli jsme do kostýmu gejšy Marušku a mohli jsme tedy vyrazit.

Cestou na schůzku jsme potkali vystrašeného vesničana, který byl svědkem havárie drožky. Část z nás se tedy vydala pomoci k havárii a zbytek pokračoval dál. Ten večer byla mlha a my opatrně procházeli přes neznámé území. Očividně ale ne dostatečně opatrně. Byli jsme přepadeni Jakuzou – japonskou mafií – a část z nás, včetně Marušky, byla odvlečena do lesa a přivázána ke stromům. Jirkovi a pár lidem se podařilo Jakuze utéct, ale když úspěšně dorazili na místo schůzky, žádný obchodník tam nečekal. Jen vzkaz, který zavedl Jirkovu skupinku na kopec za moudrým mudrcem, kde museli projít testem odvahy – sníst červa – a pak jim řekl o plánu Jakuzy: napadení domu jednoho obchodníka. Vydali se ho tedy zachránit.

Mezitím se unesená skupinka snažila od stromů odvázat, ale lana byla přivázána tak pevně, že se jim to pořád nedařilo. Začalo více a více pršet a už si mysleli, že tam zůstanou napořád, když uviděli v dálce světlo. Skupinka, která pomáhala raněným z havárie drožky, se totiž vydala pronásledovat nepřítele a ten je neopatrně zavedl až na místo, kde jeho kumpáni nechali unesené lidi. Maruška a ostatní tak byli zachráněni. Společně pak vyrazili na místo schůzky obchodníků. Tam našli Jirkovu skupinku, která se už vrátila od mudrce. A všichni jsme se vydali k domu obchodníka, který měl být přepaden.

Tam jsme se střetli s Jakuzou. Házeli jsme po sobě nebezpečné koule, využívali okolí ke schovávání, nebo se kryli štíty. Nakonec se nám podařilo Jakuzu porazit a vyhnat pryč. Vděčný obchodník nám pak nabídl svou vzducholoď, abychom se mohli dostat zpátky. My však zjistili, že už je pozdě. Vypršel nám časový limit a navíc jsme nevěděli, kde je David. Zahlédli jsme pak v dáli záblesk a jako při padající hvězdě si přáli, abychom to stihli. Když nebylo kam pospíchat, rozhodli jsme se jít prozkoumat místo, odkud záblesk pocházel.

Našli jsme Davida a společně vyrazili na Sibiř. David nějak vychladl – možná to bylo tou strašnou zimou – a byl nadšený naším hledáním podivného jevu. Nás ostatní zahřál boršč, a pak jsme se vydali přímo na místo záblesku. Tam ale nebyl žádný velký kráter po spadlém meteoritu, ale seděl tam týpek v plášti na nějakém divném přístroji. David nás upozornil na to, že ten muž je Nikola Tesla, slavný vynálezce. Tesla nám pak vysvětlil, že ten záblesk, který jsme viděli, byl od toho, jak mu vybouchl stroj času. David byl skeptický k tvrzení o stroji času, ale Maruška byla nadšená, protože takhle by se mohla vydat kamkoli. A třeba i stihnout ten šestidenní limit a mít tak hostinu. Nejdřív ale bylo potřeba stroj času opravit.

Když se nám to konečně podařilo, tak jsme se rozpadli na dvě skupiny. Použít stroj času, nebo nepoužít? Je to morální? Nezničíme tím svět? Doopravdy nám nějaká hostina stojí za to? Strhla se tak velká bitva. Nakonec většina z nás strojem času odcestovala a počíhala si v Česku na překvapeného Honzu. Nevěřil tomu, že to stihneme. Ale jak řekl, on sliby plní, takže jsme se pak dosyta najedli při hostině. Další dny jsme pak mohli spokojeně odpočívat a vzpomínat na velké dobrodružství.

Program a fotky

Den	Dopoledne		Odpoledne		Večer a noc
Sobota			Příjezd a seznamovačky		Šifrovačka (stránka ke hře)
Neděle	Rozcvička	Přednášky	Vydělávání peněz počítáním	Koleje	Přednášky
Pondělí	Přednášky		Assembler s provázky	Přednášky	Cizojazyčný labyrint (stránka ke hře)
Úterý	Dospávání po labyrintu		MHD (stránka ke hře)	Přednášky
Středa	Výlety				Přednášky	Vikingská párty
Čtvrtek	Přednášky		Jan-ke-po	Praktická cvičení	Setkání s japonskými obchodníky	Svítící bitva v jídelně
Pátek	Přednášky		Oprava stroje času	Tovaryši a counter-tovaryši	Závěrečná hostina
Sobota	Úklid a odjezd

Další fotky:

• Atmosféra různých zemí
• Tablo účastníků a orgů
• Ze života účastníků a orgů
• Koťátko 😺
• Momentky

Rozvrh přednášek

Den	Dopoledne I	Dopoledne II	Odpoledne / Večer
Neděle	Základy Michal Kodad	Datové struktury pro pokročilé Jirka Kalvoda	Stromové algoritmy Jirka Kalvoda, Martin „Medvěd“ Mareš
	Magické algoritmy Jirka Kalvoda, Martin „Medvěd“ Mareš	Vykreslování ve hrách a OpenGL Kuba Pelc	Toky v sítích Michal Kodad, Eliška Vítková
	Kryptografie Jirka Setnička	Programování v Linuxu Martin „Medvěd“ Mareš	Fyzika tak, jak se nebere na střední škole David Klement
	Jak vypadá zrcadlo v číslech David Klement
Pondělí	Dynamické programování David Klement, Jirka Kalvoda	Grafy & algoritmy Eliška Vítková, Tom Sláma	Geometrie a počítače Jirka Setnička
	Programování v assembleru Martin „Medvěd“ Mareš	Parsing čili analýza textu Martin „Medvěd“ Mareš	Umělá inteligence a my Maruška Kalousková
	SQL databáze Maruška Kalousková, Klárka Tauchmanová	UNIX Vojta Káně	Operační systémy Honza Černý, Vojta Káně
Úterý			Evoluční algoritmy Jirka Setnička
			Sítě a Internet Vojta Káně
			Gdb a jiné ladící nástroje Martin „Medvěd“ Mareš
Středa			Datové struktury pro ještě pokročilejší Martin „Medvěd“ Mareš, Jirka Kalvoda
			Git a jiné systémy pro správu verzí Jirka Sejkora
			Git pro pokročilé Jirka Setnička, Vojta Káně
Čtvrtek	Kvantové počitání Martin „Medvěd“ Mareš		Praktické cvičení
	Jak nakreslit mrak Kuba Pelc
	Programování v jazyce C Jirka Setnička, Jirka Kalvoda
Pátek	Suffixové stromy a pole Jirka Kalvoda, Martin „Medvěd“ Mareš	Těžké problémy Jirka Kalvoda
	Jak postavit (rychlý) procesor David Klement	Sítě II – protokoly a síťové útoky Jirka Setnička, Vojta Káně
	Linuxový server Jirka Setnička	Praktická kryptografie Martin „Medvěd“ Mareš

Menu